Historie věznice Pankrác svědčící o zrůdnosti jedné ideologie

Od sklonku 19. století se název „Pankrác“ stal známým jako označení pro pražskou Pankráckou věznici, která byla vystavěna v letech 1885–1889 jako náhrada za Svatováclavskou trestnici poblíž Karlova náměstí na Novém Městě pražském a byla několikrát přestavována…

Historie a vývoj

Pankrácká věznice (věznice Pankrác) disponovala vybavením, které bylo na svou dobu považováno za moderní. Věznice měla ústřední topení, tekoucí vodu do jednotlivých cel, plynové osvětlení a dokonce i koupelny. Původní kapacita byla 800 osob a vězni se museli během výkonu trestu naučit pracovním dovednostem, aby si po propuštění mohli najít práci, což v té době nebylo příliš běžné. Po rozpadu Rakouska-Uherska a získání nezávislosti Československa se Pankrácká věznice stala hlavní věznicí v zemi a její kapacita byla rozšířena na 1 169 osob.

Období nacistické okupace

S převzetím Československa nacistickým Německem a okupací Prahy v roce 1939 se pankrácká věznice stala zlověstnější. Nacistické gestapo zvýšilo kapacitu věznice na 2 200 míst a proměnilo ji ve vazební věznici pro ty, které považovalo za nepřátele Německa. Po uvěznění byli zastřeleni nebo posláni do vyhlazovacích táborů. Věznice nesloužila jako vyhlazovací centrum, přesto bylo mnoho poprav provedeno oběšením nebo pomocí gilotiny instalované nacisty.

Mezi dubnem 1943 a dubnem 1945 bylo gilotinou sťato 1 176 vězňů. Krátce před osvobozením Prahy v květnu 1945 byla provedena poslední poprava. Nacisté poté gilotinu rozebrali a hodili do Vltavy. Češi však gilotinu zachránili a nyní je součástí malého muzea a památníku ve vězeňském komplexu. Po komunistickém převzetí Československa v roce 1948 byla pankrácká věznice nadále využívána k popravám politických vězňů, jako byli Milada Horková a Rudolf Slánský, kteří byli oběšeni na šibenici.

Nedávný nález pohřebiště

Pohřebiště, kde se nacházejí zpopelněné ostatky zřejmě více než osmdesáti politických vězňů, kteří zemřeli mezi lety 1948 a 1965, odhalili vědci ve vazební věznici na Pankráci v Praze. Mezi mrtvými byli jak popravení odpůrci režimu z různých věznic v Česku, tak lidé, kteří zesnuli v pankrácké vězeňské nemocnici. Byli mezi nimi také vojáci, kteří se účastnili protikomunistického odboje.

Pozůstatky spálených kostí vědci nalezli v zemi v místě bývalého popraviště, kde byl mezi lety 1947 a 1954 vykonáván trest smrti. Sklad uren byl v blízkosti toho popraviště. Předpokládá se, že docházelo k rozházení ostatků a ke zničení uren. Prostor byl později vyklizen. Šibenice z obou popravišť byly odstraněny. Místo bylo ponecháno ladem až do roku 1992, kdy tam vzniklo pietní místo.

Průzkum půdy se uskutečnil v říjnu 2023. Archeologové v ní našli zlomky organického materiálu. Lidský protein v nich sice neprokázali, mikroskopickou analýzou ale při porovnání s jinými vzorky určili, že jde právě o fragmenty spálených kostí. Můžeme se domnívat, že jde o ostatky lidí, jejichž urny zde byly vysypány.

Možné oběti

Přesný seznam obětí, které jsou na místě uloženy, vědci nemají, při určování zemřelých, jejichž ostatky by mohly na pohřebišti na Pankráci být, vycházejí z historických záznamů. Historici zmínili například odbojáře Václava Švédu či Zbyňka Janatu. Připomněla také, že dosud nebyly nalezeny ostatky novináře Záviše Kalandry odsouzeného k trestu smrti spolu s Miladou Horákovou.

Historici nyní stále bádají nad tím, co se stalo s ostatky politických vězňů, které nebyly uloženy na Ďáblickém hřbitově nebo na pohřebišti v Motole. Nejprve museli vědci vyhledat kremační čísla, která prokazují, že byl zemřelý zpopelněn. Dále museli zjistit, zda urna byla vydána nebo nevydána příbuzným nebo rodině. Podle historiků se ale ostatky pozůstalým předávaly jen výjimečně. Většina uren byla svážena právě do věznice na Pankráci, kde byly uloženy.

Část uložených uren byla v roce 1965 převezena do Motola, zbylé se ale nenašly. Vědci u některých z nich objevili v záznamech protokol o zničení urny. Z archivních dokumentů vyčetli, že v roce 1961 tehdejší ministr vnitra vydal rozkaz, že mají být ostatky z uren smíšeny se zemí. Proč byly zrovna některé urny zničeny? A proč některé zůstávají až do roku 1965, kdy byly dovezeny do Motola? To stále neví.

Nejen ostatky politických vězňů

Archeologové dále uvedli, že na místě nejsou jen ostatky politických vězňů. Samozřejmě se v tom prostoru vysypával popel všech popravených, to znamená i kriminálních pachatelů nebo těch, kteří byli po válce popraveni za nacistické zločiny nebo kolaboraci. Oni se však soustředí na ty, kteří tady byli popraveni za odpor proti komunistickému režimu, nebo kteří zemřeli jako političtí vězni ve vězeňské pankrácké nemocnici.

„V 50. letech tady probíhalo něco, co si dnešní člověk vůbec neumí představit, bez ohledu na to, jakou ideologii vyznává. A my jsme velmi stáli o to, aby vyšlo najevo a aby bylo prokázáno, jak lidé dokážou být krutí a hrubí vůči sobě navzájem. Já jsem si donedávna myslel, že to je záležitost historická, ale bohužel dnes se můžeme přesvědčovat o tom, že se takové věci stále v jiných zemích dějí,” uvedl ředitel věznice.

Zdroje: 

Historický kaleidoskop – Pankrácká popraviště.

LIŠKA, O. Vykonané tresty smrti.

Česká televize.