Historie českého uranu aneb Jak československá těžba pro SSSR byla „darem“, ale Rusové to tajili

Těžba uranu má na území ČR dlouholetou historii, jejíž počátky sahají až do 16. století. Největšího rozmachu se však dočkala v období po druhé světové válce, kdy s rozvojem jaderné energetiky a zejména masivní produkcí nukleárních zbraní prudce vzrostla celosvětová poptávka po uranu...

Od smolince k radiu

První nálezy uranové rudy se datují do 16. století, kdy horníci dobývající stříbro naráželi na černý nerost podobný některým stříbrným rudám. Stříbro však neobsahoval vůbec, nebo jen velmi málo. Jednou z prvních lokalit, kde byl v souvislosti s těžbou stříbra uran nalezen, byl Jáchymov. Ten v 50. letech minulého století znamenal pro řadu nedobrovolných horníků rozsudek smrti.

Neštěstí horníků v hledání stříbra a také jistá podobnost na černou smůlu daly uraninitu jeho původní název – smolinec. Tehdy ještě lidstvo pravý potenciál radioaktivních prvků neznalo a tak smolinec, jako nežádoucí hlušina, často končíval na haldách. Prvního využití se uranová ruda dočkala v polovině 19. století. Tehdy byla využívána k výrobě uranových barev, jež byly upotřebovány zejména k barvení skla či porcelánu. Další zlom v těžbě uranu v Jáchymově přinesl objev Marie Curie-Sklodowské, která z tamního smolince izolovala radium. Počátkem 20. století tak započala produkce radia, které bylo následně využíváno ve zdravotnictví.

Poválečné období ve znamení zbraní

Potřeba radioaktivních materiálů pro účely konstrukce nukleárních zbraní přinesla po konci druhé světové války revoluci v tuzemské těžbě. Zejména na počátku 50. let došlo k rapidnímu nárůstu těžby uranu, kdy maximální produkce dosáhla až 3000 tun uranu za rok. České doly měly pro tehdejší Sovětský svaz strategický význam.

Pro takto vysokou produkci však byl nutný dostatek pracovní síly. Tu bohužel často tvořili političtí vězni a odpůrci režimu, kteří končili v pracovních táborech uranových dolů. Několik desítek tisíc politických vězňů tak během 50. let bylo nuceno dobývat uranovou rudu, která takřka všechna byla určena pro vývoz do Sovětského svazu.

Tajná smlouva se SSSR

Je půl roku po 2. světové válce. Češi cítí vděčnost ruskému národu za osvobození od nacistického teroru. A přestože ještě komunisté v republice nestojí u moci, fakticky se už přes nás začíná převalovat vlna ruské sféry vlivu. Češi tak vědomě přehlížejí náznaky počátku nového útlaku, který potrvá více než čtyřicet let. V kalendáři má ministr zahraničního obchodu československé vlády Hubert Rybka zatrhnuté datum 23. listopadu 1945. V tento den podepíše s ruským protějškem Ivanem Vakulinem dohodu, o které se bude desetiletí šuškat, ale fakticky zůstane její znění utajeno až do 90. let.

„Díky té smlouvě se ve velkém rozjela těžba uranu na Příbramsku, a to se tím stalo největším ložiskem v zemi,“ uvádí ředitel Hornického muzea Příbram Josef Velfl. Vlády Československé republiky a Sovětského svazu sepisují v Praze mezivládní pakt. Ten naši stranu zavazuje k tomu, že veškerý vytěžený jaderný materiál na našem území jsme povinni dodávat Sovětům.

„Smlouva se vymykala dosavadním pravidlům mezinárodních právních aktů, především z toho důvodu, že pro nás z ekonomického hlediska byla nevýhodná. Československý stát se zavazoval i k dodávkám všech budoucích zásob, o kterých v tu chvíli ještě neměl ani jasnou představu. To se v mezinárodním obchodu běžně nepraktikuje. Smlouva se dá označit jako náš dar Sovětskému svazu,“ vysvětlil Josef Velfl.

Uran jako zbrojní materiál

Počátek sovětského úsilí o veškerý československý uran je nutné hledat ve chvíli, kdy na konci války dopadají na japonská města Nagasaki a Hirošimu americké jaderné bomby. Uran se stal světovým strategickým zbrojním materiálem. Pramen nadcházející studené války se navíc pomalu dral z hlubin světového soupeření o moc na povrch. Ložisko uranu na Jáchymovsku brzy zesláblo, a tak roku 1947 přijíždí do Příbrami skupina vedená sovětskými geology. Výsledky průzkumů jsou nad očekávání dobré a Příbramsko se postupně stává hlavním střediskem těžby.

„Nejstarší dvě uranové šachty, Vojna 1 a Vojna 2, tu byly zaraženy v roce 1948 nedaleko obce Lešetice. Mezi nimi byl unikátně postaven dodnes dochovaný pracovní lágr Vojna, ve kterém byli nejprve němečtí váleční zajatci, kteří se podíleli na předcházejícím geologickém průzkumu a otevření dolů. Později je vystřídali chovanci tábora nucených prací a od roku 1951 vězni, z nich byla velká část politických odpůrců režimu odsouzených nejednou ve vykonstruovaných procesech.“ Uvedl ředitel příbramského muzea.

Šachet na Příbramsku postupně přibývalo. Poslední byla zaražena v roce 1965. Šachta číslo 13 a velký důl číslo 19. „Za zmínku určitě stojí šachta číslo 16 z roku 1957, jejíž těžní věž spatříte, když jedete z Prahy po dálnici k Příbrami kousek za televizním vysílačem zvaným Cukrák. V roce 1975 v ní bylo dosaženo hloubky přes 1 838 metrů. Stala se tak nejhlubší šachtou a doposud nebyla překonána jak na území našeho státu, tak ve střední Evropě,“  konstatoval Josef Velfl.

Přísně tajné

Naše země dodávala do SSSR podle dlouhodobého průměru kolem 2500 tun uranu ročně, z toho byla takřka polovina právě z Příbrami. Zatímco do 60. let 20. století proplácela SSSR uran za pevné ceny, následně jeho výrobní cena přesahovala kupní cenu a těžební práce muselo Československo dotovat ze svého rozpočtu. To ČSSR v období 1965 až 1990 stálo přes 38 miliard. Až na konci 80. let 20. století nám sovětský prezident Michail Gorbačov v rámci tehdejší politiky zvané perestrojka dovolil vyvážet uran i do jiných zemí, ale to už jeho cena značně klesla.

Těžit uran přestala Příbram v roce 1991. Celková příbramská produkce uranu však představuje okolo 40 % této radioaktivní látky, která se u nás historicky vytěžila. Expozici o uranovém hornictví na Příbramsku i v republice najdou zájemci ve zmíněném památníku Vojna na Příbramsku, kde je možné pročíst si i utajovanou mezivládní „uranovou“ dohodu se Sovětským svazem. A také nahlédnout do tehdejších geologických map, na kterých je také razítko „přísně tajné“.

Během druhé poloviny 20. století se z tehdejšího Československa stala uranová velmoc. O významu českého uranu hovoří i fakt, že se Česko navzdory své velikosti zařadilo do první desítky zemí s největší produkcí uranu. Do roku 2007 bylo v českých dolech vytěženo více než 110 tisíc tun uranu. Radikální pokles v těžbě uranu přineslo porevoluční období, kdy se od roku 1989 během pěti následující let produkce ustálila z původních 2700 tun na zhruba 500 tunách za rok.

Uran z Rožné

Důl Rožná byl posledním dolem, kde se komerčně těžil uran v České republice. V lednu 2016 vláda ČR schválila na svém zasedání ukončení těžby uranu na tomto dole do konce roku 2016 a následné zahájení uzavírky dolu, která trvala do konce roku 2017. Rožná byla jedním z nejstarších, stále aktivních uranových dolů na světě. Geologické průzkumy, jež probíhaly v polovině 50. let, ukázaly dostatečné zásoby těžitelného uranu a první důlní práce tak započaly již v roce 1957.

Za téměř 60 let provozu bylo v dole vytěženo zhruba 20 tisíc tun uranu, což je necelá pětina celkové české produkce uranu od konce druhé světové války. Těžba v Rožné měla původně skončit již dříve než v roce 2017, jelikož se stávala ztrátovou. Prodloužením a usnesením vlády z roku 2007 byla těžba nakonec prodloužena na dobu neurčitou, avšak pod podmínkou její ekonomické efektivity.

Další uran možná nabídne Brzkov

S ukončením těžby v Rožné přišel celkový konec těžby uranu v ČR. Další cestou pro její pokračování se může stát důl Brzkov na Jihlavsku. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) však roku 2018 odmítlo spekulace o možném zahájení těžby uranu v této lokalitě. Podle opakovaných vyjádření MPO by mohla těžba uranu v Česku pokračovat jen za předpokladu nárůstu ceny uranu na úroveň, kdy by se těžba ekonomicky vyplatila.

Od poloviny 60. let minulého století byly po dobu 15 let v katastru obce prováděny státním podnikem Čs. uranový průmysl na mnoha místech sondážní vrty (geologický průzkum). A to za účelem zjištění výskytu uranové rudy. Nejbohatší ložisko bylo nakonec nalezeno cca 2 km za Brzkovem ve směru na Přibyslav. Tam byl poblíž státní silnice vyhlouben 300 m hluboký důl s pěti patry. Po uvedení do provozu zde bylo vytěženo 64 tun rudy. Těžba byla posléze koncem 80. let odložena a následně byl důl uveden do tzv. mokré konzervace a ústí překryto betonovým poklopem. Technická likvidace dolu byla schválena 1. července 1990.

Zdroje: 

Česká geologická služba.

HAVELKOVÁ, E. Tajná uranová smlouva.

VELFL, J. Hornické muzeum Příbram.