Gilles de Rais: Od národního hrdiny k řezníkovi dětí aneb Mrazivý příběh maršála, který bojoval po boku Johanky z Arku

Někdo se do historie nezapíše vůbec ničím, protože prožije život obyčejného člověka, jiný v ní zanechá stopu výraznější. To je i případ francouzského šlechtice Gillese de Rais, současníka Johanky za Arku. Mohlo se o něm psát jako o udatném válečníkovi z Bretaně s vynikající kariérou, což byla mimo jiné pravda. Jenže na vojenské úspěchy je třeba se dívat optikou jeho tajného života, který měl do slušnosti hodně daleko.

Raný život poznamenaný tragédií

Gilles de Rais se narodil v roce 1405 do rodiny bohatých bretaňských šlechticů. Prostřednictvím své matky Marie de Craon byl spřízněný s rodem Craonů a přes otece Guye de Laval-Rais zase s rodem Lavalových. Oba rody patřily v tehdejší době v Bretani mezi nejvýznamnější.

Bohužel jako už v raném dětství přišel o oba rodiče. Společně se svým bratrem Renéem byl vychováván dědečkem za matčiny strany Jeanem de Craonem. Jeho vlastní syn zahynul v bitvě u Azincourtu, takže oba sirotci se stali jeho jedinými dědici.

Sňatková politika a únos nevěsty

Dědeček nelenil a snažil se sňatkovou politikou zajistit svému vnukovi Gillesovi co nejlepší postavení. K jeho domluvené svatbě s bohatou normanskou dědičkou Jeanne Paynel ale nakonec nedošlo, protože budoucí nevěsta se rozhodla stát se jeptiškou. Svůj život pak prožila jako abatyše benetiktinského kláštera v Lisieux. Nevyšel ani druhý domluvený sňatek. Gilles de Rais ale bez ženy zůstat nechtěl a našel si ji sám.

Zasnoubil se se svou vlastní sestřenicí Catherine de Thouars, kterou ale nakonec musel unést, aby se s ní mohl vůbec tajně oženit. Církvi ale vadil jejich blízký příbuzenský vztah a manželství označila za incestní a anulovala ho. Nakonec ale všechno dobře dopadlo, manželům bylo nařízeno pokání, na jehož základě se pak mohla v roce 1422 konat nová, tentokrát právoplatná svatba. Sňatkem se Catherine de Thouars se ještě více zvýšila prestiž Gilles de Rais.

Vojenské úspěchy

Gilles de Rais byl v 15. století jedním z nejvýznamnějších pánů západní Francie. Za své životní poslání si vybral vojenskou službu. Nejprve se účastnil bretaňské války o následnictví, a když se po krátkém období míru opět rozhořela stoletá válka mezi Francií a Anglií, vrhl se vší vervou i do tohoto konfliktu po boku francouzského krále.

Na bojišti si vysloužil chválu za svoji chrabrost a odhodlání. V roce 1429 mu byl svěřen doprovod Johanky z Arku. Oba se pak zúčastnili klíčových bitev u Orléans, Jargeau a Patay. Johanka z Arku se díky tomu stala národní hrdinkou a Gilles de Rais byl odměněn titulem maršálem Francie.

O rok později byla Johanka z Arku zajata Angličany, odsouzena k smrti a v roce 1431 upálena na hranici ve městě Rouen. V roce 1435 se Gilles de Rais rozhodl ukončit svoji vojenskou službu a dál žít jako běžný majitel panství na svých statcích. Až potud líčení jeho života vyznívá ve prospěch Gillese de Rais coby udatného vojáka. Jenže už v této době pravděpodobně měl na svědomí smrt několika dětí.

Život v luxusu

Po odchodu z vojenské služby si Gilles de Rais užíval bohatství, jež mu vynášela jeho panství. Žil nákladným životním stylem, mnohy ovšem velmi marnotratně nad své poměry. Místo toho, aby mu bohatství rostlo, tak se zmenšovalo. I proto se začal zajímat o okultismus, respektive jak si díky alchymii přijít opět ke svému jmění.

Do svých služeb se mu podařilo získat toskánského duchovního a alchymistu Francoise Prelatiho, který pro de Raise hledal kámen mudrců a prováděl černou magii, pomocí které se snažil přivolat démona Barrona. Ten měl de Raisovi opětovně přinést bohatství. To ale vyžadovalo lidské, respektive dětské oběti, převážně chlapce.

K prvním zločinům tohoto druhu došlo asi v roce 1433 na de Raisově hradě Machecoul. Zde své oběti pohlavně zneužil a umlátil k smrti. Pak jim uťal hlavy. Na jeho zločiny by se možná ani nepřišlo, kdyby ale neudělal osudovou chybu – unesl duchovního z kostela Saint- Étienne-de-Mer-Morte.

Na každého lumpa jednou dojde

Biskup z Nantes ihned začal vyšetřování, jehož výsledkem bylo odhalení 140 vražd dětí, jež spáchal de Rais. Proti němu svědčili i jeho sloužící, kteří dosvědčili, že pro něho děti unášeli. Gilles de Rais byl zatčen a vyslýchán. Aby se vyhnul krutému mučení, přiznal se ke všemu – k vraždám, sodomii, mučení dětí i nekrofilii.

Gilles de Rais byl shledán vinným a odsouzen k trestu smrti oběšením. Popraven byl 26. října 1440 na šibenici, pod kterou byl zároveň zapálený oheň.

Vinen, či nevinen?

Gilles de Rais se stal předlohou pro pohádkový příběh o Modrovousovi, jenž napsal Charles Perrault v roce 1697.

Někteří historikové později začali zpochybňovat de Raisovu vinu. Poukazovali například na to, že vidina krutého mučení donutila de Raise k přiznání toho, co neudělal. Jiní naznačovali politický důvod procesu s de Raisem, protože po jeho smrti získal jeho majetek bretaňský vévoda, jenž případ vedl. Pravdu se už dnes nedozvíme.

Zdroj: allthatsinteresting.com, wikipedia.org, britannica.com