Formule 1 rozsévala smrt v ochozech. Přitom se tragický závod z roku 1975 vůbec nemusel jet

Podle fanoušků F1 jsou sedmdesátá léta minulého století zlatou érou této kategorie, ale rovněž jedním z nejtragičtějších období. Důvodů bylo několik a postupně se je dařilo eliminovat – bohužel někdy za cenu obětí na životech.

První závod ročníku 1975 na evropské půdě přivítalo Španělsko. Trať v barcelonském parku Montjuïch tak trochu připomínala Monaco, ale byla hodně náročná, vždyť v jednom úseku létaly vozy kvůli terénnímu zlomu i několik metrů vzduchem. Tato Grand Prix vstoupila do historie hned z několika důvodů.

Piloti: „Nepojedeme!“

Aby byly následující řádky srozumitelné, vysvětleme si důležité pojmy. F1CA byla Asociací konstruktérů sdružující především britské stáje. V jejím čele stál sice Peter MacIntosh, ale za hlavní personou lze považovat Bernie Ecclestonea. Hlavní zájem měla F1CA ve finančních otázkách a jednání s pořadateli. GPDA, neboli Asociace pilotů, de facto odborovým svazem jezdců F1, hájila jejich privilegia v různých aspektech, včetně bezpečnostních, i když se příliš velké vážnosti netěšila. CSI, neboli sportovní komise F1, měla dbát na dodržování pravidel stanovených nejvyšším motoristickým orgánem, a to Automobilovou federací (FIA).

Deset dnů před samotným závodem navštívil okruh jako vyslanec GPDA pilot Jean-Pierre Jarier, ale jeho požadavky vůbec nebyly brány v potaz, protože prý jeho protokol neměl řádné náležitosti. Přitom další kontrola už o závodním víkendu přinesla děsnou realitu: „V zatáčce El Ángulo jsem se rukou opřel o svodidla a ta spadla na zem. Podobné to bylo i na dalších místech!“ popsal situaci Emerson Fittipaldi. Za těchto okolností vydala GPDA prohlášení, že piloti nenastoupí k prvnímu tréninku, pokud nedojde ke kompletní nápravě.

Šéfové týmů: „Ale pojedete!“

CSI sice zprávu pilotů přijala, ale odmítla trať uznat za nezpůsobilou. To samo o sobě nic neznamenalo, jenže Ecclestone poté, co neprošel nápad podpořený Kenem Tyrrellem, že by svodidla opravili týmoví mechanici, začal vnímat nebezpečí v podobě eventuality zrušeného závodu, čímž by přišel o své nemalé provize. Jazýčkem na vahách se stali pořadatelé, jimž Ecclestone nenápadně naznačil jak postupovat. Do hry se vložila Guardía Civil a pohrozila zabavením vozů, které v té době stály na provizorním parc fermé na Estadi Olimpic.

Pak už bylo snadné vnést mezi piloty jablko sváru, protože pokud by Guardía Civil svou hrozbu splnila, šampionát by na nějakou dobu či dokonce předčasně skončil. Nebylo by s čím jezdit! CSI tedy strčila hlavu do písku a trať sice prohlásila za nebezpečnou, ale nikoli nezpůsobilou k závodu. Ve chvíli, kdy se začali piloti dohadovat, zda jet či ne, se jejich jednota zlomila. Až na stáje McLaren a Ferrari, ty ostatní nařídily svým ,ovečkám‘, že je čekají na okruhu. Pokud se nepodřídí, budou bez váhání vystřídáni.

Karambol na začátek

Piloti se ještě pokusili o poslední revoltu, jenže dohoda, že závod odjedou demonstrativně pomalu a nechají vyhrát absolutního outsidera neprošla. Když už se chystali závodit, nikdo nechtěl přijít o body do šampionátu, které by jim na konci ročníku mohly chybět.

Nakonec se seřadili na startu všichni, až na Emersona Fittipaldiho. Ten prohlásil trať za natolik nebezpečnou, že na ní odmítl startovat. Po absolvování prvního kola se k němu demonstrativně přidali jeho bratr Wilson a Ital Arturo Merzario a ze závodu odstoupili. Hned v první zatáčce ťukl zezadu Mario Andretti do vozu Niki Laudy, ten se odrazil napříč do svodidel a poškodil druhý Ferrari Claye Regazzoniho. Závod ale pokračoval i po dalších kolizích a problémy se stále zvětšovaly. Pořadatelé vůbec nestíhali bezpečně odklízet havarované vozy z trati a napětí narůstalo.

Tragédie na konec

Ve 26. kole, tedy zhruba ve třetině délky Grand Prix, došlo na voze Hill německého pilota Rolfa Stommelena ke zlomení zadního spoileru – stalo se tak v již několikrát zmiňovaném úseku El Ángulo. Neovladatelný vůz přeletěl dráhu, nezadržely ho ani záchytné ploty (byly uchyceny malými hřebíčky na stromech) a definitivně ho zastavila až pouliční lampa. Zdemolovaný monopost a trosky na místě zabily hlídkujícího hasiče, člena traťové hlídky, fotografa a přihlížející dítě. Šance uhnout byla de facto nulová, jelikož vrak přiletěl rychlostí kolem 250 km/h. Deset dalších diváků bylo zraněno; jeden z nich večer v barcelonské nemocnici zemřel.

Sám pilot skončil v nemocnici s několikanásobnými zlomeninami nohou, frakturou zápěstí a dvěma prasklými žebry. Jeho největším štěstím byl fakt, že ještě než monopost narazil do sloupu, Rolf vypadl z kokpitu. Chaos ovšem dostoupil vrcholu, takže o zraněného Stommelena se jako první postaral až Fittipaldiho osobní lékař Rafael Grajales-Roblès, jenž na místo nehody doběhl. Piloti odkroužili ještě čtyři kola, než ředitel závodu hrabě José María de Villapadierna závod předčasně ukončil.

Přehazování viny

CSI hned po závodě prohlásila, že nehoda Stommelenova vozu neměla nic společného se stížnostmi pilotů. Jeden ze šéfů bezpečnostní komise Huschke von Hanstein dokonce prohlásil, že piloti nepředložili jediný důkaz o svých pochybnostech. Jenže Stommelenův laminátový spoiler (tým tento materiál použil poprvé) nebyl z důvodu eliminace tréninků dostatečně vyzkoušen. Mohlo se nehodě předejít, kdyby se odjel stanovený počet tréninků a novinka byla řádně vyzkoušena? To už se nikdy nedozvíme.

Jiný názor než oficiální pánové z CSI měl smutný vítěz tohoto závodu, Stommelenův krajan Jochen Mass, jenž ihned po odmávnutí vyletěl z kokpitu a málem inzultoval čelní představitele CSI. Poté dodal, že by měl cítit radost z vítězství, ale místo toho prožívá jeden z nejhorších dnů své kariéry.

Dozvuky tento závod měl a nikoli bezvýznamné. Byly postupně zpřísňovány nároky na bezpečnost a hlavně odstup diváků od trati, dbalo se na perfektní funkci svodidel a záchytných plotů. Na okruhu Montjuïch už se nikdy žádný další závod F1 nikdy nejel. Rolf Stommelen se po půl roce rekonvalescencí zotavil natolik, že se opět vrátil k závodní činnosti, ale jeho kariéra v F1 už spíše skomírala.

Grand Prix Španělska 1975 je jednou z černých kaněk historie F1, jde o natolik složitý a nedostatky nabitý podnik, že by vydal na samostatnou knihu. Čtenářům jsme chtěli přiblížit alespoň základní fakta.

Zdroj: Časopisy MOTORistická současnost, Autosport, Autosprint, knihy Grand Prix 1975, F1 od startu do cíle