Emil Kolben byl jedním z průmyslových gigantů, přesto jeho odkaz nepřečkal další generace

Emil Kolben se narodil 1. listopadu 1862 v židovské rodině v malé vesnici Strančice nedaleko Prahy a stal se jedním z nejvýznamnějších elektrotechniků, vynálezců a průmyslových gigantů v Československu.

V české metropoli se téměř na každém kroku setkáváme se zkratkou související s Emilem Kolbenem, a přesto vám jen starší generace dokáže říct, co zkratka ČKD znamená. Odkaz rodiny Kolbenů, pronásledované nacisty, byl tragicky velmi krátký.

Studia a spolupráce 

Emil Kolben se narodil v malé vesnici. Byl jedním z devíti dětí v nepříliš bohaté rodině. V 80. letech 19. století studoval na Technické univerzitě v Praze a poté odešel do Spojených států, kde čtyři roky pracoval pro Thomase Alvu Edisona. Zpočátku byl vynálezcem. Byl jedním z prvních lidí, kteří se podíleli na vývoji generátoru a alternátoru. Do Evropy se však vrátil na začátku 90. let 19. století. Po návratu do Prahy založil závod na výrobu dynam, elektromotorů a elektrických strojů různých druhů. Například jeho alternátor na výrobu elektřiny a první pražská elektrárna byly velmi úspěšné.

Strojírenské závody

Dne 29. října 1896 se v pražských Vysočanech zrodil průmyslový odkaz Emila Kolbena, když založil strojírenské závody Kolben a spol. Díky zkušenostem, které získal v elektrotechnických společnostech slavných vynálezců, jako byli Edison a Tesla, jeho pražská továrna vzkvétala. Stala se klasickým příkladem kombinace evropských a amerických dílenských postupů a brzy se specializovala na výrobu strojů pro elektrárny, parních strojů a lokomotiv.

Továrna dodávala také speciální stroje rakousko-uherské flotile bitevních lodí. V době, kdy vypukla první světová válka, se vysočanská továrna pyšnila montážní linkou automobilů, vyrobila přes 10 000 elektrických strojů, 70 velkých elektráren a zaměstnávala přes 1 000 lidí. Byly tu Kolbenovy závody, byla tam Škodova továrna v Plzni a tyto dva byly nejmodernějšími průmyslovými a strojírenskými závody v republice.

Vývoz a další výroba

Například v Londýně měli rotory (používané ve velkých elektrických strojích) o průměru devět nebo deset metrů. Tyto velmi neuvěřitelné konstrukce se posílaly do Anglie, Austrálie, Tasmánie, Francie atd. Kolben byl byl neustále v kontaktu s Edisonem a s Westinghousem. V té době to bylo velmi snadné. Všichni vynálezci byli v kontaktu a publikovali o svých vynálezech. Velmi se angažovali, aby se věci rychle vyráběly pro lidi a prodávaly se. Takže to byla generace kolem Edisona, Kolbena a dalších, která vytvořila svět, ve kterém žijeme dodnes, s výjimkou počítačů.

Logo

Pokud byste se dříve blíže podívali na staré pražské tramvaje, našli byste malé logo s písmeny ČKD. Kde “Č” znamená Českomoravská, “K” je jméno jejího zakladatele Emila Kolbena a “D” pro příjmení Daňek, jméno obchodního partnera, s nímž se po první světové válce sloučil. Právě v meziválečném období zažila ČKD svá zlatá léta. Dodávala motory a těžké stroje elektrárnám po celém světě. Většina městských tramvají a lanovka, která vozí návštěvníky na pražský Petřín a zpět, pocházejí z továrny ČKD.

Zlatá léta Emila Kolbena však trvala velmi krátce…

Emil Kolben, židovského původu, ztratil v roce 1939 vlastnictví své továrny. Výroba v ČKD pokračovala, ale soustředila se na zbraně – většinou tanky – pro německý Wehrmacht. 9. června 1943 byl Emil Kolben – se skrytým černým kufrem plným 180 akcií ČKD – převezen do terezínského ghetta v severních Čechách, kde o tři týdny později zemřel. V Československu zahynulo během holocaustu dalších dvacet pět členů rodiny Kolbenů. Vnuk Emila Kolbena, Jindřich, přežil.

Jindřich Kolben, který byl přímým vnukem Emila Kolbena, však nic nedostal, protože závody byly akciovou společností a další movitý majetek byl během války zabaven, takže po válce nedostali nic zpět. Poté, pod vlivem komunistické strany, ještě před rokem 1948, ale zejména po roce 1948, byl i on perzekuován.

Jindřich Kolben a období komunismu

Po komunistickém převzetí moci byla továrna rekonstruována a znárodněna. Po celé zemi vzniklo několik poboček, z nichž nejvýznamnější byly lokomotivka ve Vysočanech a závod na výrobu tramvají Smíchov. Ten se brzy stala největším výrobcem tramvají na světě s více než 50 000 zaměstnanci. Jen do Sovětského svazu bylo vyvezeno asi 20 000 tramvají, z nichž některé skončily dokonce za oceánem v New Orleans v USA.

Jindřich Kolben, člen kapitalistické rodiny, dokázal získat vysokoškolský titul a práci pouze díky pomoci bývalých zaměstnanců svého dědečka. Pracoval dokonce v továrně, která kdysi patřila jeho rodině. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 však zemi nadobro opustil. Bydlel v Mnichově, kde se stal váženým odborníkem na letecké motory. Zemřel tamtéž 21. července 2013 ve věku 87 let.

Odkaz

Kolbenova vila – funkcionalistická budova, která byla postavena v komplexu továrny ČKD ve Vysočanech, je památkově chráněná budova. Je také jednou z mála budov, které dodnes zůstaly součástí odkazu rodiny Kolbenů. Rodina Kolbenů, označená za kapitalisty, se v komunistickém období těšila jen malému uznání. Čestné občanství, které Emilu Kolbenovi v jeho rodném místě Strančice odebrali nacisté, mu bylo vráceno až po pádu komunistického režimu.

Až v roce 1989 byla ulice ve Vysočanech přejmenována na Kolbenovu a v roce 2001 byla stejnojmenná i místní stanice metra. U příležitosti 110. výročí založení závodu Kolben a spol. odkryla vysočanská radnice pamětní desku na počest Emila Kolbena a jeho vnuka Jindřicha. Jedinému členovi rodiny v Československu, který přežil holocaust, udělila čestné občanství Prahy 9.

Zdroje:

IVANČICKÝ, T. Historický přehled společnostní na českém území.

Český rozhlas Olomouc.