Chladnokrevný intelekt, nebo krutý omyl přírody? Případ lesního vraha Viktora Kalivody

Když v říjnu roku 2005 procházely českými médii zprávy o nepochopitelných popravách nevinných lidí v lesích, málokdo tušil, jak bizarní osobnost stojí v pozadí. Viktor Kalivoda, vysokoškolsky vzdělaný mladík s nadprůměrným IQ, bývalý policista, řidič MHD a úspěšný soutěžící v televizní vědomostní hře, se rozhodl zabíjet bez jakékoliv zjevné motivace. Muž, kterého fascinoval zvrácený odkaz Olgy Hepnarové, se navždy zapsal do černých kronik pod mrazivou přezdívkou „Lesní vrah“.

Celý příběh nabízí hluboký pohled do hlavy člověka, jemuž sice nechyběl rozum, ale totálně postrádal jakékoliv náznaky lidského soucitu. Trasa vedoucí od slibných studijních let až do cely pro doživotně odsouzené vězně připomíná psychologický thriller a ukazuje, jak tenká je hranice mezi talentem a totálním morálním kolapsem.

Kdo byl Viktor Kalivoda? Od maturitních úspěchů ke skratu

Viktor přišel na svět 11. září 1977 ve Slaném. Vyrůstal v rodině, kde otec působil v diplomatických službách v Bruselu a matka pracovala ve zdravotnictví. Už od útlého věku platil za tichého samotáře, kterému nedělalo problém vynikat v matematických a technických oborech. Po úspěšném zvládnutí gymnázia zkusil štěstí hned na dvou vysokých školách – na informatice v Brně a na pedagogické fakultě v Jižních Čechách.

Žádný z těchto oborů však nedotáhl do konce. Podobným způsobem ztroskotala i jeho další uplatnění: nějakou dobu sloužil u policejního sboru, navštěvoval policejní akademii a zkoušel řídit tramvaj. Nakonec veškerou pracovní aktivitu ukončil, žil zavřený v otcově bytě ze svých starých rezerv a propadal čím dál hlubším depresím.

Zásadní zlom přišel v březnu 2004, kdy se objevil v televizní soutěži Chcete být milionářem? a odnesl si částku 320 000 Kč. Místo toho, aby peníze využil k novému startu do života, je investoval fatálním způsobem – legálně si pořídil dvě zbraně Glock 34 a obrovské zásoby munice.

Od střelby na zvířata po neuskutečněné plány v metru

Vnitřní prázdnota ho ale neopouštěla. Kalivoda se hluboce ponořil do studia případu Olgy Hepnarové, masové vražedkyně ze sedmdesátých let. Postupně v sobě začal piplat vlastní plán na usmrcení náhodných lidí.

Zpočátku zvažoval útoky na cestující v pražském metru na trase C. S pistolí ukrytou pod novinami sice projížděl vlaky, ale na samotný čin nenašel odvahu. Na podzim roku 2004 proto vyrazil na opuštěnou pastvinu v jižních Čechách, kde bezdůvodně střílel po krávách, aby si „vyzkoušel“, co to obnáší vzít život. Svůj vražedný úmysl nosil v hlavě více než dvanáct měsíců.

Krvavá podzimní bilance v lesích

Dne 13. října 2005 přešel od teoretických představ k brutální realitě. V lesním porostu nedaleko obce Nedvědice chladnokrevně zastřelil manželský pár. Oběti neměly s útočníkem absolutně nic společného a zemřely po ranách zblízka.

O tři dny později si vyhlédl dalšího člověka – u Malíkovic na Kladensku sprovodil ze světa podnikatele, který venčil psa.

Kalivoda přitom na místech skutků zanechával tolik indicií, jako by snad ani nehodlal unikat. Policie velmi brzy odhalila, že stopy odpovídají devítimilimetrovému Glocku registrovanému na muže ze Slaného, jehož matka navíc vlastnila tmavý vůz opel, který svědci viděli poblíž míst činu.

Konec na ulici a posudek odborníků

Ráno 20. října 2005 si detektivové počkali na podezřelého přímo před jeho domem. Když vykročil ven s rozměrnou taškou plnou arzenálu, nekladl žádný odpor. Podle svědectví policistů jen klidně utrousil: „Ano, byl jsem to já.“

Zpracovaný psychologický profil odhalil děsivé detaily:

• Měřené IQ dosahovalo hodnoty 130, tedy výrazného nadprůměru, ovšem bez reálného uplatnění v praxi.
• Naprostá absence empatie, citová plochost, silný egocentrismus a sklon k dráždivosti.
• Žádná hlubší duševní porucha diagnostikována nebyla; jeho rozpoznávací schopnosti byly při činech zcela zachovány.

U soudu zprvu odmítal komunikovat. Teprve během odvolacího řízení prolomil hradbu mlčení a tvrdil, že ho k vraždám naváděl vnitřní hlas odkazující na odkaz zmíněné Hepnarové.

V dubnu 2006 si vyslechl pravomocný verdikt – výjimečný trest odnětí svobody na doživotí. Svou pozemskou pouť uzavřel 26. září 2010, kdy si vzal život v nápravném zařízení ve Valdicích. Jeho děsivá dráha se později stala i předmětem filmového zpracování.

Zdroje: Wikipedia, iDnes, Aktuálně, Legendy kriminalistiky, Záběry z vyšetřovacích úkonů, Autorská tvorba