Český Titanic“ v Chicagu: Loď SS Eastland se převrátila jen pár metrů od břehu

Je sobota ráno, lehce prší a u břehu Chicago River se tlačí tisíce lidí. Rodiny, mladí dělníci, kolegové z továrny. Nasedají na SS Eastland, protože je čeká výlet a piknik. Místo toho přijde šok, který se odehraje tak blízko, že ho vidí dav na nábřeží. Katastrofa SS Eastland si 24. července 1915 vyžádá nejméně 844 obětí – a mezi nimi i víc než 220 Čechů.

Den, kdy loď ani „nestihla“ odplout

Na téhle lodní tragédii Chicago je nejděsivější jedna věc: SS Eastland se vlastně ani nevydá na cestu. Zůstane u mola v centru města a pak se během minut převrátí na bok. Ne na oceánu, ne u ledovce. Pár metrů od břehu, na řece, která se v tu chvíli změní v past.

Lidé stojí na nábřeží a sledují, jak se loď nejdřív naklání sem a tam. Pak se náklon zvětší, voda si najde cestu dovnitř a během krátké chvíle je z toho lodní neštěstí na řece Chicago, které se nedá „odkoukat“ a zapomenout. Někteří cestující spadnou do vody, jiní zůstanou uvnitř, protože je zradí uzavřené prostory a zmatek.

Kdo byl na palubě: obyčejní lidé, rodiny a česká emigrace v USA

Eastland 1915 nebyl výlet pro elitu. Loď si pronajal podnik pro zaměstnance – Western Electric. Cíl zněl jednoduše: přeplout přes Lake Michigan na piknik u Michigan City v Indianě. A právě proto byly na palubě celé rodiny, děti, mladí lidé, kteří se těšili na jeden z mála volných dnů.

Chicago tehdy táhly nahoru přistěhovalecké komunity. Češi v Chicagu měli své čtvrti, spolky i hřbitovy, ale do dějin se jim zapsal i tenhle bolestivý otisk. Český konzulát v Chicagu připomíná, že při tragédii zahynulo více než 220 Čechů, a velká část obětí odpočívá na Bohemian National Cemetery. Když si člověk uvědomí, že šlo o rodiny, ne o „čísla“, začne to bodat víc.

Proč se Eastland převrátil: když se potkají rizika a špatná chvíle

Když dnes lidé googlí „proč se loď Eastland převrátila“, čekají jedno kouzelné vysvětlení. Jenže u takových katastrof většinou vyhraje kombinace faktorů. Seriózní přehledy popisují, že loď postupně prošla úpravami, které ji udělaly méně stabilní, a situaci zhoršila i dodatečná bezpečnostní výbava po Titanicu – víc záchranných člunů a raftů znamenalo víc hmotnosti nahoře.

A pak přišla „obyčejná“ realita rána: vlhko, zima, déšť. Část lidí se přesunula do vnitřních prostor, protože tam bylo příjemněji. Loď se nakláněla už při nástupu, posádka ji několikrát srovnala, ale nakonec se náklon zlomil do bodu, odkud už nebylo návratu. To je na tom nejkrutější: vše se odehrálo ještě u břehu, kde by člověk čekal bezpečí.

Záchrana, chaos, ticho po všem

V okamžiku, kdy se SS Eastland převrátila, se rozběhla záchrana. Lidé na břehu křičeli, přibíhaly posily, kolem se shlukl dav. Jenže voda a stísněné prostory pracovaly rychleji než lidské ruce. Eastland Disaster Historical Society uvádí 844 obětí a také detail, který mrazí: tragédie zasáhla i celé rodiny, ne jednotlivce.

Po prvním šoku přišla další rána: identifikace. Město rychle zřizovalo provizorní místa, kam vozilo těla, a lidé chodili hledat své blízké. Nešlo o „jednu loď“. Šlo o vlnu smutku, která projela komunitami, kde se lidé znali jménem, potkávali se v kostele, v práci, na ulici. A právě proto se z toho pro část lidí stal Český Titanic – ne kvůli oceánu, ale kvůli dopadu na české rodiny.

Proč se o „Českém Titanicu“ skoro neví

Titanic se stal symbolem. Měl luxus, „nepotopitelný“ marketing a příběh, který miluje film. Lodní tragédie Chicago takhle nefunguje. SS Eastland se převrátila na městské řece, na očích tisíců lidí, ale bez aury „velké výpravy“. Navíc šlo hlavně o pracující rodiny a přistěhovalce. Smithsonian popisuje i tohle: žádné slavné tváře, jen obyčejní lidé – a právě to někdy způsobí, že se tragédie vytratí z velkých světových vyprávění.

A pak je tu ještě jeden důvod, který často podceníme: vzdálenost v hlavě. Pro nás je Chicago daleko. Česká historie si víc hlídá místa, která si umíme ukázat na mapě „doma“. Jenže česká emigrace v USA je taky naše stopa – jen se odehrála jinde. Když ji nevyprávíme, zmizí v šumu světových událostí.

Já si na tomhle příběhu uvědomuju jednu věc: člověk si pod slovem „lodní katastrofa“ automaticky vybaví moře a dálku. A pak zjistí, že SS Eastland zůstala pár metrů od břehu a že se děs odehrál téměř „na chodníku“ velkoměsta. V tu chvíli mi to přestane připomínat dobrodružství z filmu a začne to připomínat obyčejné ráno, které někdo žil naposledy.

Památka obětí a česká stopa v Chicagu

Katastrofa SS Eastland neskončila dnem, kdy se řeka uklidnila. Loď později vyzvedli a její další osud se stočil jinam, ale paměť lidí zůstala. V Chicagu existují místa, která ten příběh připomínají, a česká komunita ho drží při životě i skrze hroby a vzpomínkové akce. Pokud vás zajímá „co zůstalo po katastrofě SS Eastland“, je to hlavně tiché připomenutí toho, jak křehké umí být bezpečí, které považujete za samozřejmé.

A právě v tom je síla „zapomenuté historie“. Nejde o senzaci. Jde o moment, kdy se vám propojí světová událost s českou stopou. Když si uvědomíte, kolik rodin z Čech a Moravy tehdy v Americe hledalo nový start, a jak rychle se může naděje zlomit v tragédii, přestanete to brát jako vzdálenou kuriozitu.

Zdroje: Britannica, Wikipedie, What Happened; Smithsonian Magazine