Bitva u Brůdku: Střet českého Achilla s německým císařem Jindřichem III. Černým

Bitva u Brůdku, která se odehrála 22.–23. srpna 1040, byla bitva mezi českým knížetem Břetislavem I. a římsko-německým králem Jindřichem III. Černým. Jak probíhala?

Lokalizace bojiště

Místo, kde se bitva odehrála, je neznámé. Podle Kosmovy kroniky císařské vojsko postupovalo okolo řeky Řezné a města Cham (Horní Falc – Bavorsko). Bojiště proto bývá nejčastěji lokalizováno do okolí Brůdku, se kterým jej bez důkazů spojil František Palacký. Místu však neodpovídá Kosmův popis krajiny, zamokřený terén by komplikoval pohyb vojska. Samotná vesnice Brůdek i s dochovaným kostelem svatého Václava vznikla až v 17. století, přičemž neexistuje důkaz, že by navazovala na starší osídlení.

Také cesta z Bavorska do Domažlic vznikla až po polovině 18. století. František Palacký také ve svých Dějinách národu českého v Čechách a v Moravě uvedl, že na památku bitvy byla na jejím místě postavena kaple svatého Václava. Ve skutečnosti byl kostel postaven v letech 1669–1671 a neexistuje doklad, že by byl následníkem nějaké starší stavby.

Jiným možným místem, kde mohlo k bitvě dojít, jsou Příkopy u Kdyně. Pro ně hovoří archeologicky doložené osídlení v 11. století a morfologie krajiny popisované kronikářem Kosmou. Také latinské označení opevnění „praestructio seu munitio“ kronikáře Heřmana z Reichenau odpovídá spíše stálému než dočasnému opevnění. Podle odpůrců hypotézy není datování archeologických nálezů průkazné.

Chybí zde tradice kostela pocházející však až z Dalimilovy kroniky a kolem Příkopů nikdy nevedla žádná významná cesta. Třetí hypotéza lokalizuje bojiště do okolí Folmavy a Pasečnice. Oblast odpovídá popisu krajiny, v Pasečnici stával kostel svatého Vavřince zmiňovaný již roku 1383 a vedla tudy cesta z Chamu do Domažlic.

Před bitvou

V roce 1039 vpadl český kníže Břetislav I. (český Achilles – přezdívku dostal pro své úspěšné výboje a odvahu, jako řecký hrdina) do oslabeného Polska a vydrancoval Slezsko a Velkopolsko. Mezi tučnou kořistí, kterou si z Polska odvážel, byly mimo jiné také ostatky svatého Vojtěcha z katedrály v Hnězdně. V témže roce zemřel císař svaté říše římské Konrád II. Sálský a na jeho místo nastoupil jeho mladý syn Jindřich III. Černý.

Ten považoval Břetislavovu polskou výpravu za ohrožení svých vlastních zájmů. Nejprve dal najevo, že českému knížeti jeho výpravu odpustí, pokud dostane část polské kořisti. V tomto úsilí šel tak daleko, že si jako rukojmí vzal Břetislavova prvorozeného syna Spytihněva. I tak však Břetislav I. Slezsko vydat odmítl a začalo se schylovat k vojenskému střetu.

Přípravy a taktika

Břetislav rázně vše odmítal a začal se již počátkem roku 1040 chystat na válku. Král Jindřich nelenil a taktéž začal svolávat svou brannou moc. Jindřichova vojska vpadla do Čech ze dvou směrů. Menší skupina vkročila do země ze severu a směřovala na Bílinu (okres Teplice). Větší skupina pod vedením samotného krále postupovala od jihozápadu na Domažlice. Český kníže s vojskem připravil na jeho vojsko past v lesích u vesnice Brůdek. Navíc si zajistil podporu uherského krále Petra Orseola, jenž mu významně vypomohl vojensky. Obsadil rakouské pomezí, což Břetislavovi umožnilo přesunout do Čech moravské oddíly, a část uherského jezdectva mu poskytl přímo do bitvy.

Před příchodem k Všerubskému průmyslu 22. srpna 1040 Jindřich III. rozdělil své vojsko na dvě nestejně velké části, přičemž ta větší měla na Břetislava I. udělat dojem, že to je celá německá armáda. Druhá, menší část vojska pod velením Oty Schweinfurtského, Břetislavova švagra, měla sloužit jako záloha. V příhodnou chvíli měla nečekaně zasáhnout do bitvy a posílit tak královu část. Jindřich III. byl přesvědčen, že mu takový manévr zcela jistě zaručí nad Čechy snadné vítězství.

Ti však připravili na římského krále léčku v podobě hlídaných záseků, svým způsobem opevnění, k nimž hlavní německý voj v podstatě bez obav napochodoval. Protože král předpokládal, že Břetislav se stáhl k Praze a že záseky jsou opuštěné. Před záseky museli jezdci sesednout z koní, a tu je překvapili dobře zamaskovaní a ukrytí čeští bojovníci. Bez váhání na překvapené a obklíčené Němce zaútočili a dobyli rychlého vítězství. Němcům nezbylo, než ustupovat, a kdo jen mohl, tak si snažil zachránit život útěkem. Řada Němců byla také zajata.

Další útoky

Druhý den se na místě objevilo menší vojsko Oty Schweinfurtského, podle jedněch pramenů vpadlo Čechům do zad, podle jiných narazilo na stejné záseky jako hlavní voj. V každém případě i nad ním Češi zvítězili. Ota Schweinfurtský se po bitvě spojil se zbytky hlavního voje a královo vojsko se tak opět stalo bojeschopným, přesto dal král povel k ústupu, neboť bojová morálka jeho mužů byla silně otřesena.

Druhý, menší proud vpadl do Čech ze saské strany, z Donína (Dohna) pod velením míšeňského markraběte Ekkeharda (Ekharta) II. Duchovní stránku tohoto tažení zajišťoval svou účastí mohučský arcibiskup Bardo. Do Čech proniklo toto vojsko bez boje, protože správce bílinského hradu Prkoš, který měl spolu s moravskou posilou bránit vstup do země, se nechal cizími vojáky podplatit. Útočníci tak bez jakýchkoliv obtíží vpadli do severních Čech, kde pustošili krajinu od Chlumce až ke Hněvímu mostu (dnešnímu Mostu).

Jejich řádění zastavila až zpráva o Jindřichově porážce na jihu Čech, takže se i toto vojsko nakonec stáhlo zpátky do Německa, aniž ohrozilo Břetislavovo postavení. Kníže Břetislav potom zrádného Prkoše potrestal – nechal mu vyloupat oči, useknout ruce a nohy a hodit do řeky Běliny (Bíliny).

Vyhraná bitva významně posílila Břetislavovo postavení vůči Svaté říši, v září roku 1040 uzavřel s římským králem příměří a svého prvorozeného syna Spytihněva internovaného v říši jako rukojmí mohl vyměnit za německé zajatce. Na památku vítězství nechal Břetislav I. v Brůdku postavit kostelík sv. Václava.

Zdroje: 

LUTOVSKÝ, M. Po stopách prvních Přemyslovců. 

VONDRUŠKA, V. Slavné bitvy českých panovníků.