Baltská cesta: Nejdelší lidský řetěz proti nesvobodě

Baltská cesta (nebo Baltský řetěz) byla pokojná politická demonstrace, která se konala 23. srpna 1989. Tehdy se přibližně dva miliony lidí spojily a vytvořily 600 km dlouhý lidský řetěz napříč pobaltskými zeměmi, čímž demonstrovaly svou jednotu v úsilí o svobodu.

Proč se Baltská cesta uskutečnila?

V roce 1940 okupoval pobalstské státy Sovětský svaz, který se na okupaci předtím dohodl s nacistickým Německem. Dohoda byla uzavřena 23. srpna 1939 v Moskvě a byla zcela tajná. Tento dokument se nazýval pakt Hitler-Stalin nebo-li pakt Molotov-Ribbentrop (podle příjmení signatářů: ministra zahraničních věcí SSSR Vjačeslava Molotova a německého ministra zahraničních věcí Joachima von Ribbentropa).

Na konci 80. let 20. století byly dopady paktu Molotov-Ribbentrop v pobaltských státech stále výrazně patrné. Okupace pokračovala, ale SSSR existenci paktu popíral a neustále tvrdil, že pobaltské státy se k Sovětskému svazu připojily dobrovolně. Dne 23. srpna 1989, u příležitosti 50. výročí paktu Molotov-Ribbentrop, obyvatelé tří pobaltských států požadovali veřejné “odhalení” tajných protokolů paktu a obnovení nezávislosti pobaltských států.

Jak proběhla Baltská cesta?

23. srpna 1989 v 19:00 se přibližně dva miliony obyvatel pobaltských států spojily a vytvořily lidský řetěz z Tallinnu přes Rigu do Vilniusu. Baltskou cestu zorganizovalo Národní hnutí pobaltských států: estonské hnutí Rahvarinne, lotyšská Lidová fronta a litevský Sajūdis. Účastníci se shromáždili ve městech a vesnicích, kde se kampaň měla konat, nebo se vydali autem do méně obydlených pobaltských území, kudy se Baltská cesta měla vinout.

Podle tiskové agentury Reuters se kampaně zúčastnilo 700 000 lidí v Estonsku, 500 000 v Lotyšsku a 1 000 000 v Litvě. Podle oficiálních informací ze strany samotného Světského svazu to mělo být pouze “několik málo stovek” lidí. Tuto informaci o “zanedbatelném” pobaltském shromáždění předával Svaz dále do ostatních, stejně tak již znepokojených, socialistických republik. Přesto docházelo k demonstracím na podporu Baltské cesty. Konaly se v Berlíně, Leningradu, Moskvě, Melbourne, Stockholmu, Tbilisi, Torontu a jinde ve světě.

Za jakých okolností se uskutečnila Baltská cesta?

Od začlenění do SSSR v roce 1940 byli obyvatelé pobaltských států nuceni žít pod diktaturou komunistické strany, kde byla omezována svoboda myšlení a projevu. V roce 1986 nově vzniklé veřejné organizace začaly otevřeněji vyjadřovat své názory a nespokojenost se stávající situací.
Baltská cesta byla největší a nejdůležitější kampaní pobaltských států zaměřenou na znovuzískání svobody, ale nebyla to první významná akce.

14. června 1986 se u Památníku svobody v Rize slavil Den památky obětí deportací z roku 1941. Poté se bývalí političtí vězni z pobaltských států dohodli na společné vzpomínkové kampani 23. srpna ve všech pobaltských státech. Dále dne 23. srpna 1987 se ve Vilniusu, Rize a Tallinnu konaly demonstrace za účasti několika tisíc lidí. Demonstrace v Tallinnu proběhly hladce. V Rize a Vilniusu však došlo k silným konfliktům s policií, které vedly k zadržení několika stovek lidí.

Dne 23. srpna 1988 se pod vedením národních hnutí konala vzpomínková kampaň, která shromáždila několik desítek tisíc lidí. Baltské probuzení se z nadšeného hnutí rozrostlo v hnutí spojující všechny tři země.

Jaké byly důsledky Baltské cesty?

Největším úspěchem protestní kampaně bylo přimět SSSR, aby ustoupil společnému protestu obyvatel pobaltských států a přiznal se ke všem minulým zločinům. Sovětský svaz uznal existenci paktu Molotov-Ribbentrop a prohlásil jej za neplatný. Byl to jeden z nejdůležitějších kroků k obnovení nezávislosti Pobaltí. Baltská cesta přilákala velkou mezinárodní publicitu ke společnému boji tří zemí. Dala impuls demokratickým hnutím jinde ve světě. Byla pozitivním příkladem pro ostatní země usilující o obnovení své nezávislosti a stimulovala proces znovusjednocení Německa.

Baltská cesta dokázala, že víra v demokratické myšlenky sjednocuje obyvatele pobaltských států. Pocit bratrství, jednoty a společného cíle, posílený takovou kampaní, se stal důležitým faktorem politické participace, která vedla k obnovení nezávislosti pobaltských států.

Zdroje:

PAJUR, A. Dva miliony lidí se spojily a zahájily cestu k nezávislosti.

The Times – The Baltic Way.