Bakelit: Materiál tisíce použití, který odstartoval umělohmotnou revoluci

Bakelit je více než jen starý plast, který najdete někde u babičky na půdě. Jako první plně syntetický materiál definoval obraz 20. století. Ve své podstatě byl prvním vykročením lidstva do doby plastové, jež trvá i nadále, ale už bez něho. Jak se stalo, že se bakelit objevil na světě?

Telefony, vypínače, zásuvky

V některých domácnostech se možná ještě najde staré rádio po prarodičích nebo klasický telefon se sluchátkem na šňůře, které jejich majitelé oprašují kousek historie. Byly vyrobeny z materiálu, jenž byl v době svého vzniku a i později považován za luxusní a trvanlivý. Dokonce se z něho vyráběly šperky. Jestli si myslíte, že se jedná o bakelit, tak jste strefili hřebík na hlavičko. Ano, je to on. První umělá hmota na světě. Dne 5. února 1907 ji její vynálezce, Leo Hendrik Baekeland, představil světu.

Příslušníci staré generace ještě i dnes jakoukoliv umělou hmotu pojmenují bakelitem. Není třeba se tomu divit, za jejich mládí bylo bakelitové kde co – kliky ode dveří i oken, rádia, telefony, rukojetě pánví, zásuvky, otočné vypínače a další.

Fenol a formaldehyd v rukou belgického chemika

Pro vznik bakelitu byl důležitý výzkum německého chemika Hermanna Staudingera, zakladatele makromolekulární chemie. Na něho navázal belgický chemik a vynálezce Leo Hendrik Baekeland, který se sice narodil v roce 1863 v Belgii a také tam vystudoval univerzitu v Gentu a oženil se s dcerou svého bývalého profesora, ale už ve svých 26 letech odešel i s manželkou do USA. Důvodem byly lepší podmínky pro jeho vynálezy.

Mimo jiné vynalezl nový typ fotografického papíru, který bylo možné rychle vyvolat při umělém osvětlení. Nechal si ho patentovat pod názvem Velox. Jeho patent pak v roce 1899 odkoupil zakladatel firmy Kodak, George Eastman.

Od roku 1905 se Baekeland zabýval experimenty s fenolem a formaldehydem. Obě látky zkoušel za vysokého tlaku zahřívat a zjistil, že spolu exotermicky reagují. Výsledkem pak byl tuhý kondenzát v podobě pryskyřice. Při reakci vznikla i voda, již bylo nutné oddestilovat, a měkká hnědočerná hmota byla na světě. Pojmenoval ji bakelit a v roce 1907 si ji nechal patentovat.

Revoluce v průmyslové výrobě

Baekeland si ihned uvědomil, jak velký význam má jeho objev. Vlastně způsobil revoluci v průmyslu, protože bakelit nahradil do té doby používaný šelak, který byl ale velmi drahý. Výroba jeho bakelitu nebyla tak finančně náročná. Využívala totiž fenol, jenž vznikal jako odpadní látka při destilaci kamenného uhlí. V roce 1910 založil továrnu American General Bakelite Company, jež v průběhu let uvedla na trh přes 15 000 různých bakelitových výrobků.

Po vytvrzení bakelit odolával žáru i kyselinám, byl nevodivý vůči elektřině, a tak není divu, že ho jeho vynálezce nazval „materiálem tisíce použití“. Bakelit bylo možné odlévat do složitých forem, a vytvářet tak různé výrobky. Do té doby se například rádia vyráběla ze dřeva. Po vynálezu bakelitu se začaly vyrábět z něho. Bakelitové bývaly knoflíky, fény, rukojeti žehliček, popelníky, budíky. O legendárních černých telefonech jsme se již zmiňovali.

Symbol 20. století

Pro bakelit byla typická černá, hnědá nebo tmavě červená barva. Kvůli své chemické podstatě nebylo možné ho obarvit na jinou barvu. I tak se ale stal symbolem moderny i éry Art Deco a oblíbili si ho šperkaři, protože bakelit bylo možné vyleštit do vysokého lesku. Svou největší éru zažil ve 20. a 30. letech minulého století. Vlastně díky svým izolačním vlastnostem také umožnil rozvoj elektrotechniky.

Ústup od bakelitu nastal v 50. a 60. letech 20. století, kdy se do popředí dostaly nové umělé materiály, jež svými vlastnostmi bakelit předčily. Jeho nevýhodou byla totiž křehkost, pomalý výrobní proces a hlavně toxicita při výrobě. Dnes jsou bakelitové výrobky předmětem sběratelského zájmu.

Zdroj: autorský text, discoveringbelgium.com, wikipedia.org