Hrad Pernštejn: Mramorová pevnost, kterou nikdo nedobyl

Tyčí se na skále nad Nedvědicí, má nespočet věží, mostů a zákoutí a za celou svou historii nepadl do rukou nepřítele. Pernštejn bývá řazen k nejkrásnějším hradům u nás. Víte, proč se mu říká mramorový a jak se do erbu jeho pánů dostal zubr?

Hrad Pernštejn stojí na skalnatém ostrohu nad obcí Nedvědice, na východním okraji Českomoravské vrchoviny, zhruba čtyřicet kilometrů severozápadně od Brna. Leží kousek od hranic Vysočiny a turisté ho k ní často přiřazují, úředně ale spadá pod Jihomoravský kraj. Ať tak či onak, když se před vámi vynoří z lesů, pochopíte, proč patří k nejobdivovanějším hradům u nás.

Hrad vznikl někdy mezi lety 1270 a 1285, nejspíš z podnětu pánů z Medlova. Větev rodu, která se tu usadila, začala užívat jméno podle hradu, a tak se zrodili Pernštejnové. První písemná zmínka pochází z roku 1285 a jmenuje Štěpána z Pernštejna.

Rod, který vytrval

Pernštejnové patřili k nejmocnějším rodům českých zemí a jejich heslo znělo Kdo vytrvá, vítězí. Nejslavnější z nich, Vilém z Pernštejna, se stal nejvyšším hofmistrem Českého království a hrad ve velkém přestavěl. Rod ale nakonec zchudl a v roce 1596 musel Jan z Pernštejna rodové sídlo prodat.

Pak se tu vystřídalo několik majitelů, od roku 1818 až do roku 1945 hrad patřil Mitrovským z Nemyšle. Ti neměli na nákladné romantické přestavby peníze, a právě díky tomu si interiéry uchovaly svou starší podobu. Dnes je hrad v majetku státu a od roku 1995 je národní kulturní památkou.

Pernštejn přitom nikdy nikdo nedobyl. V roce 1645 se o to pokusili Švédové, obléhání ale nevyšlo a obránci přišli jen o horní patra dvou věží. Přezdívku mramorový hrad má podle místního nedvědického mramoru, z něhož jsou vyrobená ostění oken a dveří.

Uhlíř, zubr a bílá paní

S rodem je spjatá známá pověst o chudém uhlíři Věňavovi. Do jeho chýše prý vtrhl zubr, uhlíř ho zkrotil, provlékl mu nosem houžev z lýka a dovedl ho až před panovníka. Tam zvíře jednou ranou sťal a za odměnu dostal půdu a právo nosit hlavu zubra v erbu. Černou zubří hlavu s kruhem v nozdrách mají Pernštejnové ve znaku dodnes.

Hrad má samozřejmě i svou bílou paní, prokletá zrcadla, do kterých se nemáte dívat, a kámen se záhadným nápisem, na který se nemá sahat. U barbakánu roste starý tis, k němuž se vážou příběhy o osudu hradu. Kdo by odolal a nepodíval se aspoň zpovzdálí?

Kulisy hradu si oblíbili i filmaři. Natáčely se tu pohádky jako Kam čert nemůže nebo Jak se budí princezny, Nosferatu Wernera Herzoga i nová verze režiséra Roberta Eggerse. Prohlídky jsou s průvodcem a hrad nabízí několik okruhů, otevírací doby se ale mění podle sezóny, takže je před výletem raději zkontrolujte.

Zdroje: Kudy z nudy, Novinky.cz, Loudavým krokem, Wikipedie, Hrad Pernštejn, Redakce