Melasová povodeň v Bostonu: Vlna sladkého sirupu zabila 21 lidí a srovnala se zemí celou čtvrť

Zní to jako scénář bizarní komedie, ale v lednu 1919 se to opravdu stalo. V Bostonu praskla obří nádrž s melasou a ulicemi se prohnala několik metrů vysoká vlna lepkavého sirupu. Utéct jí nebylo možné a její následky byly tragické.

Neštěstí se odehrálo 15. ledna 1919 krátce po poledni v bostonské čtvrti North End. Mnoho dělníků mělo zrovna polední pauzu, když se s hrozivým rachotem roztrhla obří ocelová nádrž plná melasy. Ta sloužila k výrobě průmyslového lihu a pojala přes osm milionů litrů sirupu.

Vlna rychlejší než běžec

Melasa se vyvalila do ulic jako tsunami. Podle odhadů byla vlna vysoká nejméně sedm až osm metrů a pohybovala se rychlostí kolem 56 kilometrů za hodinu. Rčení „pomalý jako melasa“ tu tedy rozhodně neplatilo – utéct jí nemohl nikdo.

Síla vlny smetla domy z jejich základů, převrátila povozy a poničila i konstrukci nadzemní dráhy. Melasa je přitom asi o 40 procent hustší než voda, takže měla obrovskou ničivou sílu. Jeden školák, který šel se sestrami domů, se podle svědků nesl na hřebeni vlny, jako by surfoval.

Past z lepkavého sirupu

Nejhorší přišlo po prvním náporu. V mrazivém lednovém počasí melasa rychle houstla a lidé, kteří se v ní ocitli, se nemohli vyprostit. Záchranáři se k nim jen těžko prodírali a podle dobového tisku bylo místy poznat, kde je ještě někdo naživu, jen podle pohybu v lepkavé mase.

Neštěstí si vyžádalo 21 obětí, mezi nimi i hasiče, a kolem 150 zraněných. Zahynula také řada koní. Úklid trval celé týdny a podle místní legendy je ve čtvrti v horkých letních dnech ještě cítit sladká vůně.

Proč nádrž praskla? Svou roli sehrálo počasí – teplota po mrazivých dnech náhle stoupla nad bod mrazu a nádrž byla jen dva dny předtím doplněna teplou melasou z Karibiku. Hlavní vinu ale nesla samotná stavba. Nádrž byla postavená narychlo, nekvalitně a už dříve z ní melasa prosakovala.

Následoval dlouhý soudní spor, který skončil tím, že firma musela pozůstalým a postiženým zaplatit odškodné. Katastrofa navíc přispěla k přísnějším pravidlům pro stavby a technické výpočty. Dnes na místě stojí park a malá pamětní deska připomíná jednu z nejpodivnějších tragédií amerických dějin.

Zdroje: Wikipedia, NBC Boston, Boston Globe, Boston Magazine