Nazývali ji chladnokrevnou bestií. Případ Amandy Knoxové kvůli chybám ve vyšetřování dodnes děsí celý svět

Když v listopadu 2007 otřásla malebnou italskou Perugií brutální vražda britské studentky Meredith Kercherové, málokdo tušil, že se z lokálního zločinu stane jedno z nejbizarnějších soudních dramat moderní historie. Do centra pozornosti se dostala devatenáctiletá americká studentka Amanda Knoxová. Její nevinný úsměv a podivné chování po činu vyvolaly otázku, která hýbe světem dodnes: byla to chladná psychopatka posedlá sexem, nebo oběť zpackaného vyšetřování?

Příběh Amandy Knoxové má všechny rysy mrazivého thrilleru: italskou noční atmosféru, zmatené policejní protokoly, kontaminované stopy a především masovou hysterii, kterou podnítila bulvární média.

Zahraniční pobyt, který se změnil v noční můru

Všechno začalo jako sen mnoha mladých lidí. Amanda Knoxová odjela v roce 2007 ze Seattlu do Itálie studovat italštinu. Pronajala si dům na Via della Pergola, kde žila s britskou studentkou Meredith Kercherovou. Zatímco Meredith byla tichá a uzavřená, Amanda platila za nespoutanou, energickou a občas poněkud střelenou dívku. Jejich světy se příliš nepropojovaly – až do fatální noci z 1. na 2. listopadu 2007.

Policie našla Meredithino bezvládné a zmasakrované tělo v jejím uzamčeném pokoji. Byla znásilněna, škrcena a krutě pobodána. Skutečný pachatel, imigrantský recidivista Rudy Guede, přitom na místě zanechal otisky prstů i vlastní DNA. Jenže vyšetřovatelé upřeli zrak jinam.

Smějící se „Foxy Knoxy“ a mediální hon na čarodějnice

To, co následovalo, vstoupilo do dějin novinářské etiky jako ukázkové selhání. Zatímco před domem probíhalo vyšetřování vraždy, Amanda se před objektivy fotografů objímala se svým novým přítelem Raffaelem Sollecitem a u soudu si občas neodpustila gymnastický prvek. Italská a britská média okamžitě chytila stopu.

Z plaché Američanky udělal tisk monstrum. Dostala přezdívky jako Foxy Knoxy (prohnaná Knoxy), Luciferina nebo ďábel s andělskou tváří. Novináři psali o zvrhlých orgiích, drogách a sektářských rituálech. Veřejnost byla masírována představou, že tahle mladá dáma má pod úsměvem ukrytou dýku.

Právní horská dráha bez konce

Soudní procesy s Amandou připomínaly absurdní divadlo, kde se verdikty měnily s každou novou instancí:

• Rok 2009: Soud posílá Amandu na 26 let do vězení, Raffaele dostává 25 let. Všichni jásají, spravedlnost prý zvítězila.
• Rok 2011: Odvolací soud verdikt strhá pod černou čerň. Vyšetřování bylo plné chyb, forenzní stopy zmatené a DNA na sponě od podprsenky se našla až po 46 dnech, kdy se s předmětem dávno manipulovalo. Amanda je osvobozena a prchá do Ameriky.
• Rok 2014: Nejvyšší soud rozsudek nečekaně ruší a oba mladé lidi v nepřítomnosti opět odsuzuje.
• Rok 2015: Italský nejvyšší odvolací soud dělá definitivní tečku. Knoxovou a Sollecita zprošťuje všech obvinění pro naprostý nedostatek důkazů. Jediným vinným tak zůstává Rudy Guede.

Jedinou skvrnou na Amandině svobodě zůstalo odsouzení za křivé obvinění jejího zaměstnavatele, na kterého ukázala během brutálního, několikatýdenního nočního výslechu bez přítomnosti právníka. Za to si ale trest už předem odseděla ve vazbě.

Kdo je Amanda dnes?

Dnes je Amanda Knoxová vdaná matka, spisovatelka a bojovnice za práva neprávem obviněných lidí. Její případ zůstává mrazivou výstrahou před tím, co se stane, když se spravedlnost nechá strhnout davem, davem lačným po senzaci, kde nezáleží na faktech, ale na tom, jak dobře se prodává titulek.

Závěr

Případ Amandy Knoxové ukazuje, jak snadno může selhat lidský úsudek, pokud do něj promluví předsudky, tlak médií a neschopnost policie pracovat s důkazy bez emocí. Zůstává mrazivou připomínkou toho, že spravedlnost by měla stát na tvrdých faktech, nikoliv na tom, jak se člověk tváří před kamerou.

Zdroje: Wikipedia, Reflex, Frekvence 1, Autorská tvorba