Nechali Čechoslováci ve finále Mistrovství světa v roce 1934 vyhrát Italy? Možná jim tím zachránili život

Česká republika se může jakožto nástupnický stát Československa pyšnit dvojnásobnou účastí ve finále fotbalového Mistrovství světa. Z obou zápasů o zlato odešlo Československo poraženo. Především rok 1934 má ale silnou pachuť. Tenhle výsledek nebyl zrovna férový.

Mussoliniho šampionát

Fakt, že se fotbalové Mistrovství světa koná v roce 1934 v Itálii, hodlal fašistický diktátor Benito Mussolini maximálně využít. Dobře si totiž už v té době uvědomoval, jaký politický potenciál se ve sportu ukrývá. Hodlal světu prezentovat italskou nadřazenost. To znamenalo, že nic jiného než vítězství pro něj neexistovalo. A hodlal pro něj udělat opravdu všechno, účel proto světil prostředky.

Turnaje se zúčastnilo celkem 16 týmů včetně Československa. Chyběly ale týmy z britských ostrovů a také předchozí vítěz Uruguay. Mistrovství zkrátka stále nemělo svoji dnešní prestiž. Turnaj se tehdy hrál rovnou vyřazovacím způsobem a „pavouk“ nakonec proti sobě svedl ve finálovém utkání domácí Italy a Československo.

Už předtím ale průběh turnaje ukázal, že Mussolini opravdu nenechal nic náhodě. Ve čtvrtfinále proti Italům neuznal rozhodčí Španělsku dva góly. V semifinále zase vůbec netrestal brutální fauly Italů na Rakušany. A aby toho nebylo málo, den před finále Mussolini rozhodčího velkolepě pohostil. Zřejmě je tím natolik ohromil, že hlavní sudí, Švéd Ivan Eklind, před zápasem Mussoliniho přímo zdravil zdviženou pravicí. Bylo zřejmé, že Čechoslováci budou v tomhle zápase hrát hodně „do kopce“.

Výhružky a pomoc rozhodčího

Čechoslováci byli v zápase lepší. Opět ale bojovali především s rozhodčím. Krčil byl zraněn, a protože se v té době nemohlo střídat, musel hrát i přes bolest. Puče dokonce poslal soupeř na chvíli do bezvědomí a rozhodčí opět nic. Puč se ale vrátil do hry a dokonce vstřelil gól. Po něm následovala Svobodova tyč a zdálo se, že titul mistrů světa poputuje do Prahy.

Poté však Orsi vyrovnal a v nastaveném čase rozhodl Schiavio, když prostřelil brankáře Pláničku. I německé noviny tehdy psaly, že:

„Triumfovala brutalita. Co se dělo na trávníku, nemělo nic společného s fotbalem.“

Nabízí se ale ještě jedna interpretace. Benito Mussolini totiž před zápasem navštívil italskou kabinu a bez okolků týmu řekl, že pokud nezvítězí, čeká je smrt. Existuje proto domněnka, že Plánička pustil druhý gól schválně a zachránil tím Italům život. Už se asi nikdy nedozvíme, do jaké míry je tato domněnka skutečně správná. Jisté náznaky ale existují. Jaké?

Střela, kterou Schiavio na Pláničku vyslal, vůbec nebyla nijak zvlášť povedená a prudká. Plánička by s ní teoreticky neměl mít problém. Ale dobrá, stát se to může. Pravdou ovšem je, že Schiavio se vůbec neúčastnil titulových oslav. A když Plánička v roce 1996 zemřel, v jeho pozůstalosti byla nalezena zlatá medaile z Mistrovství světa 1934 a u ní vzkaz:

„Děkujeme, zachránil jsi nám život. S láskou, Angelo Schiavio.“

Zdroje informací: iRozhlas, 100+1, Reflex