Záhada v životě Agathy Christie aneb Její krátké zmizení, které se dodnes nevysvětlilo

V prosinci 1926 zmizela nejslavnější autorka detektivek na světě. Pátralo po ní přes tisíc policistů, patnáct tisíc dobrovolníků a vůbec poprvé se při hledání použila i letadla. Po jedenácti dnech ji našli živou a zdravou v hotelu, kde si v klidu četla noviny o vlastním zmizení. Co se tehdy stalo, Agatha Christie nikdy nevysvětlila. Ve své autobiografii tuhle epizodu úplně vynechala. A právě proto se o ní mluví dodnes.

Rok 1926: kariéra roste, osobní život se rozpadá

Pro Agathu Christie byl rok 1926 pracovně úspěšný. Vydala svůj šestý román Vražda Rogera Ackroyda, který vzbudil rozruch nečekanou pointou. Čtenáři i kritici se cítili podvedeni, protože vrahem byl sám vypravěč. Tehdy šlo o literární novinku, dnes o klasický trik. Kniha se prodávala dobře a její jméno sílilo.

Soukromě to ale byl úplně jiný rok. Na začátku roku jí zemřela matka, ke které měla velmi blízko. Krátce nato jí manžel Archie Christie oznámil, že má poměr s jinou ženou, Nancy Neele, a chce rozvod. Agatha se sesypala. Přestala spát, přestala jíst a podle tehdejších svědectví působila jako člověk těsně před zhroucením.

Noc zmizení a prázdné auto u lomu

Jednoho prosincového večera roku 1926 políbila svou sedmiletou dceru Rosalind na čelo, sedla do vozu Morris Cowley a odjela. Napsala několik dopisů, jeden i švagrovi, a zmizela. Druhý den ráno našli její auto opuštěné u sádrového lomu Newlands Corner v hrabství Surrey. Světlomety svítily, v autě zůstal kabát i doklady. Po řidičce nebylo ani stopy.

Policie okamžitě rozjela pátrání. Kvůli blízkému jezeru Silent Pool se objevila domněnka, že se mohla utopit. Dobrovolníci pročesávali lesy, policisté se potápěli v jezeře. Noviny každý den přinášely nové titulky a spekulovalo se o únosu, vraždě i sebevraždě. Do pátrání se zapojili i Arthur Conan Doyle a Dorothy L. Sayersová. Přesto se jedenáct dní nevědělo nic.

Jak ji našel hráč na banjo

O jedenáct dní později si hráč na banjo v hotelu Swan Hydro v lázeňském Harrogate všiml ženy, která mu nápadně připomínala pohřešovanou spisovatelku. Upozornil policii. Ta přijela spolu s manželem Archiem. V hotelu seděla žena zapsaná pod jménem Theresa Neele, tedy pod příjmením manželovy milenky, a četla si noviny s vlastní fotografií na titulní straně.

Svědci tvrdili, že se po celou dobu chovala normálně. Chodila na večeře, tančila, bavila se s ostatními hosty. Nesnažila se na sebe upozornit ani si říct o pomoc. Když za ní přijel Archie, poznávala ho, ale nedokázala ho zařadit. Pak spolu seděli u večeře, zatímco venku čekali novináři na další senzaci.

Přečetla jsem od ní jen pár knih, ale Agatha Christie je přesně to jméno, které netřeba představovat. A právě proto je na tomhle příběhu něco zvláštního. Žena, která vymyslela tolik promyšlených vysvětlení, nechala to nejdůležitější bez odpovědi. Svůj vlastní příběh.

Čtyři teorie, žádná jistá

První teorie je amnézie, té se držela i sama Christie. Tvrdila, že po autonehodě ztratila paměť a netušila, jak se do Harrogate dostala. Disociativní fuga, tedy stav, kdy člověk po silném psychickém otřesu jedná mechanicky a bez jasného vědomí vlastní identity, skutečně existuje. Příznaky by tomu odpovídaly: silný stres, ztráta identity, cesta na vzdálené místo. Jenže potvrdit to nejde.

Druhá teorie mluví o pomstě manželovi. Archie byl během pátrání hlavním podezřelým a noviny mu prakticky připsaly vraždu vlastní ženy. V dopise švagrovi Agatha zmiňovala, že odjíždí do lázní ve Yorkshiru, tedy právě tam, kde ji nakonec našli. To teorii o ztrátě paměti zrovna nepodporuje. A registrace pod příjmením manželovy milenky působí až příliš nápadně.

Třetí teorie počítá s reklamou. Archie novinářům řekl, že manželka mluvila o „inženýrství zmizení“ jako o literárním nápadu. Někteří badatelé proto věří, že šlo o promyšlený tah, jak přitáhnout pozornost ke knihám. Jenže publicita, kterou tím získala, jí spíš uškodila. Lidé jí dlouho nemohli odpustit, že kvůli ní proběhlo tak rozsáhlé pátrání.

Čtvrtá teorie připouští, že si chtěla ublížit, ale nakonec couvla. Odpůrci této verze ale připomínají Archieho slova: člověk, který chce zemřít, sotva pojede desítky mil daleko, odloží kabát a potom si zarezervuje hotelový pokoj.

Co říká autobiografie? Nic

V roce 1977, rok po její smrti, vyšla autobiografie Agathy Christie. Je obsáhlá a mapuje celý její život. Jen těch jedenáct dní v prosinci 1926 v ní nenajdete. Nezmínila je, nevysvětlila, ani neokomentovala. Jako by se nestaly.

Veřejně se k tomu nikdy nevyjádřila ani rodina. Dcera Rosalind, která zemřela v roce 2004, záhadu nijak neobjasnila. Biografie i dokumenty z pozůstalosti tuhle kapitolu spíš přeskakují. Historička Lucy Worsleyová se ve své knize Agatha Christie: A Very Elusive Woman z roku 2022 přiklání k teorii disociativní fugy, ani ta ji ale nedokázala s jistotou uzavřít.

Záhada, která přežila autorku

Agatha Christie zemřela v lednu 1976 ve věku 85 let. Napsala 66 detektivních románů, 14 povídkových sbírek a hru Past na myši, která se v Londýně hraje nepřetržitě od roku 1952. Její knihy se prodaly ve více než dvou miliardách výtisků a ve více než sto jazycích. Je to nejprodávanější autorka beletrie všech dob.

A stejně k ní pořád patří hlavně jedna záhada, kterou nenapsala na papír, ale vlastním životem. Žena, která vymyslela stovky chytrých vysvětlení, si to jediné opravdu důležité nechala pro sebe.

Zdroje: National Geographic, Médium, Dotyk, The National Archives