Atrax: nejnebezpečnější australský pavouk, jehož vědci nepřestávají zkoumat

Austrálie je známá jako země, v níž není o jedovaté a jinak nebezpečné druhy žádná nouze. Patří mezi ně i pavouci ze skupiny sklípkanců. Jeden z nich, sklípkanec jedovatý, soupeří dokonce o titul nejjedovatějšího pavouka světa. 

Sklípkanec jedovatý

Sklípkanec jedovatý, latinsky Atrax Robustus, je pavouk, kterého jinde než v Austrálii nenajdete. Žije dokonce prakticky jen v regionu okolo Sydney. Nejraději má oblasti s vlhkou půdou, v nichž se ukrývá pod kameny nebo v nejrůznějších štěrbinách. Nepohrdne ale ani městským prostředím, kde je míst pro úkryt také více než dost. V kombinaci s faktem, že se jedná o jednoho z nejjedovatějších pavouků světa, to zní dost děsivě. K jeho jedu a nebezpečnosti se ale ještě dostaneme. 

Sklípkanec jedovatý je 1 až 5 cm dlouhý, přičemž platí, že samice jsou větší než samci. Zbarvení těla je černé či tmavě fialové. Zadní část sklípkance je pokryta jemnými chloupky. Vynechat nelze ani zmínku o kusadlech, kterým se u pavouků říká chelicery. Ty jsou totiž u „Velkého chlapce“, jak se sklípkanci přezdívá, tak velké a silné, že se občas tvrdí, že dokážou prokousnou i podrážku. To je sice asi trochu přehnané tvrzení, ale zapomenout na tuhle část jeho fyziologie zkrátka nemůžeme. 

Jed Velkého chlapce

Síla jedu tohoto sklípkance je impozantní a svým kousnutím dokáže zabít dospělého člověka. Spolu s jihoamerickými palovčíky je sklípkanec jedovatý považován za nejjedovatějšího pavouka světa. Jeho jed působí přímo na nervový systém člověka. Příznaky otravy se projeví do několika minut po kousnutí. I to je samo o sobě velmi bolestivé a buďte si jisti, že byste o něm věděli. V řádu minut potom přichází znecitlivění obličejové části, křeče, dezorientace, obtíže s dýcháním, nevolnost a zvracení. V případě, že člověku není rychle poskytnuta lékařská pomoc, může dojít k zástavě srdce a úmrtí. 

Obecně platí, že samci mají asi čtyřikrát silnější jed než samice. Ne vždy proto musí kousnutí znamenat ohrožení života. Na druhou stranu je jasné, že běžný člověk samce od samice jen těžko rozezná. Zásadní průlom však přišel v roce 1981, kdy byl ve výzkumných laboratořích Melbourne připraven protijed. Díky tomu nedošlo od té doby k žádnému úmrtí ve spojení s kousnutím tohoto pavouka i přesto, že je ročně hlášeno 30 až 40 případů. 

Vzhledem k tomu, že sklípkanec jedovatý sdílí prostředí z velké části s člověkem, pro Australany z této oblasti není tak úplně neobvyklé, že jeho pavučiny objeví třeba v ložnici. 

Sklípkanec nepřestává překvapovat

Vědecky byl sklípkanec jedovatý popsán v roce 1914. Teprve v loňském roce však bylo zjištěno, že pavouci vyskytující se v okolí města Newcastle se od ostatních sklípkanců přece jen trochu liší. Jde především o to, že jsou o něco větší. Ukázalo se, že jde o zcela nový druh, který dostal po svém objeviteli druh sklípkanec christensenův. 

Zdá se tedy, že sklípkanec má pro nás v zásobě ještě nejedno překvapení.

Zdroje: 100+1, ČT24, BBC, Discovery