Dcera sériového vraha BTK po konfrontaci nechce svého otce už nikdy vidět

Patří k nejznámějším a nejslavnějším sériovým vrahům v historii. Dennis Rader měl dvě tváře a jeho vraždy byly obzvláště brutální. Často své oběti pronásledoval dlouhé týdny než na ně zaútočil přímo v jejich domovech.

Sériový vrah BTK si hrál s vyšetřovateli jako kočka s myší po celá desetiletí. Jeho přezdívka, kterou si sám dal, znamenala „svázat, mučit, zabít“. Policie ho dopadla v roce 2005 a on postupně zmizel z dohledu, protože si má odpykat jeden doživotní trest za každou z deseti osob, kterou zabil, a policie ho usvědčila.

Netrvalo to dlouho a opět se dostal na titulní stránky a do zpravodajských relací. Právě on byl podezřelý ze zmizení teenagerky z Oklahomy v roce 1976 a také z vraždy ženy z Missouri v roce 1990. Když zmizela teprve šestnáctiletá Cynthie Kinneyová, pracoval Rader pro ADT Security Systems.

Banka přes ulici pořizovala nový bezpečnostní systém, ale policii se nepodařilo zjistit, zda ho instaloval právě on. Policie to však chtěla prošetřit, být si jista. Odtud se pak vyšetřování rozšířilo i k dalším osobám, které zmizely a nikdo netušil, co se s nimi stalo.

Kdo byl BTK?

Poprvé udeřil v roce 1974. Nejstarší známé zločiny, které s ním souvisí, se datují právě k 15. lednu 1974. V ten den byli v domě nalezeni mrtví Joseph a Julie Otero a také jejich dvě děti. Znovu pak zabíjel v letech 1985, 1986 a 1991. Některé zločiny s ním však zpočátku nebyly spojované.

Vraždil brutálně. Nevybíral si, zda jeho obětí budou muži, ženy nebo děti. Jeho obětem bylo od devíti do 62 let. Jeho zločiny šokovaly celý svět. Jeho případ nadále studují kriminalisté a policisté jako příklad toho, jak zdánlivě normální člověk může mít takové temné a násilnické sklony 

Konfrontace s dcerou

Až dlouhých dvacet let poté, co byl Dennis Rader usvědčený a uvězněný, jeho dcera našla sílu se s ním tváří v tvář konfrontovat. Udělala to na žádost policie. Dcera sériového vraha svého otce ve vězení předtím nikdy nenavštívila. K tomu, co udělal, se však veřejně vyjadřovala.

O jejím příběhu byl natočený dokument, který zkoumá, jak se obyvatelka Michiganu snaží pochopit, jak mohl být její milující otec, kterého dobře znala, zároveň monstrem, kterého policie později odhalila. Podle režisérky dokumentu se prý Rawsonová překonala a se svým otcem ve vězení hovořila o věcech, které v sobě dlouho dusila.

Otec, nebo monstrum?

Překvapily ji však především její vlastní pocity. V jednu chvíli se prý cítila, jako by byl jejím otcem. Takovým, kterého znala. Milujícím, normálním, zodpovědným. O chvíli později, když se ho zeptala na něco, co se mu nelíbilo, však viděla jen bezcitného vraha. Před setkáním si nebyla jistá, zda ho chce vidět. Po konfrontaci si je jistá, že už ho nikdy spatřit nechce.

Pro ni je to uzavřená kapitola. Díky setkání se dozvěděla odpovědi na spoustu dříve nezodpovězených otázek. A může žít s vědomým, že udělala vše, co mohla. Pomohla policii rozklíčovat tajemství dalších vražd. Jistě se jí ani tak nežije lehce. Nicméně nemá se za co stydět. Děti přeci nemohou za činy svých rodičů.

Zdroj: apnews.com, foxnews.com, aktuality.wiki