Nejdivnější české zvyky, které cizince na nás fascinují

Česká republika je pro nás, kteří jsme se tu narodili, domovským přístavem, jenž se může pyšnit zajímavou historií, velkou nabídkou starobylých památek a dobrým pivem. Jakmile se však v tuzemsku objeví nějaký cizinec, může si často připadat, jako by přistál někde na Marsu nebo Venuši. To, co je naší oblíbenou tradicí, je pro něho bizarním rituálem, jenž mu nejde na rozum. Čemu se nejvíce cizinci v Česku diví?

Velikonoční pomlázka: Legální agrese, nebo krásný lidový zvyk?

Velikonoce patří k největším tuzemským svátkům. Jejich součástí jsou i pondělní pomlázka, pletený tatar a pištící dívky a ženy, které dostávají od mužských členů rodiny nebo kamarádů pár dobře mířených ran na zadek.

My o svém zvyku hovoříme jako o jarním omlazení, jenž přináší zdraví – proto se mu říká pomlázka. Jenže cizinci na tuto pondělní velikonoční akci hledí s úžasem dokořán otevřenýma očima. To je jako legální takto mlátit ženy? Ano, je.

Přezůvková policie v pohotovosti

Budete-li pobývat v USA a navštívíte některou domácnost, klidně můžete do ní vstoupit s obutýma botama. Nikdo na vás nebude hledět jako na vraha, že jste si obuv nezuli. U nás je toto nemyslitelné, protože se běžně zouváme do pantoflí a totéž vyžadujeme i od návštěvy. Od toho bývají doma připravené trepky pro návštěvy.

Pro cizince se to ale jeví jako vrchol hygienického faux pas, pokud by si měli obout papuče, které mělo na sobě už x-tý počet lidí. To, že jim domů vtrhnete se obuví špinavou od nečistot z ulice, jim ale nevadí. Takže se nabízí otázka, co je vlastně méně hygienické.

České houbařské šílenství

Ano, Češi jsou houbaři a jsou na to hrdi. Jakmile začne sezóna, vyrazí jich stovky s košíky v rukou do lesů, aby z nich přinesli kilogramy hub a hřibů. Jejich nasbírané množství zatím není u nás regulováno. Aby se neotrávili, je celkem pochopitelné, že Češi jsou mistry v jejich určování. Pro mnohé cizince je to zvyk podivný a kroutí nad ním hlavou. Na jednu stranu se jim není možné divit.

V některých evropských zemích je sběr hub když ne přímo zakázán, tak minimálně nějak omezený. V Nizozemí si v lese neseberete jedinou houbu, mají to tam zakázané a za porušení hrozí i vězení. Ve Francii sběr hub koriguje místní úřady, ve Švýcarsku si v lese nasbíráte jen 1 kg hub a v Itálii na to potřebujete povolenku. Svá pravidla má houbaření i v sousedním Rakousku. Sbírat je tam můžete jen v čase mezi 7. až 19. hodinou a jen 2 kg.

Turistické značení od KČT

Jsou u nás i zvyklosti, které cizinci obdivují. Patří k nim turistické značení, jehož historie se začala psát v roce 1889, kdy Klub českých turistů (KČT) vyznačil první turistické trasy z Berouna do Karlštejna. V české přírodě nemáte moc příležitostí se na turistických trasách ztratit, pokud sledujete červené, modré nebo žluté značky.

Pivo levnější než voda

Věděli jste, že tradiční doba podávání českého oběda je pro Evropany z jihu kontinentu nepochopitelná? My obvykle začínáme jíst okolo 11:30 hodin, zatímco Jihoevropani začínají jíst, kdy my už si dopíjíme poobědovou kávu.

Když ještě zůstaneme u jídla a pití, tak zahraniční turisté v České republice kolikrát kroutí hlavou nad tím, že půllitr točeného piva je v našich restauracích často levnější než malá láhev minerální vody.

Všechny vyjmenované odlišnosti patří k české kultuře a není nutné se za ně stydět. Vycházejí z našich tradic, jež bychom si měli chránit.

Zdroj: autorský článek, kct.cz,