26. červenec 1908: Den, kdy vznikla americká FBI

Federální úřad pro vyšetřování vznikl 26. července 1908, když generální prokurátor USA Charles Bonaparte nařídil skupině nově najatých federálních vyšetřovatelů, aby se hlásili hlavnímu vyšetřovateli z ministerstva spravedlnosti. O rok později byl Úřad hlavního vyšetřovatele přejmenován na Úřad pro vyšetřování a v roce 1935 se stal Federálním úřadem pro vyšetřování (Federal Bureau of Investigation – FBI).

Počátky 

Když bylo v roce 1870 zřízeno v USA Ministerstvo spravedlnosti za účelem prosazování federálních zákonů a koordinace soudní politiky, nemělo ve svém týmu žádné stálé vyšetřovatele. Zpočátku si najímalo soukromé detektivy, když potřebovalo vyšetřit federální zločiny. Později si pronajímalo vyšetřovatele z jiných federálních agentur, jako byla Tajná služba. Tu zřídilo americké Ministerstvo financí v roce 1865 za účelem vyšetřování padělání bankovek. Na počátku 20. století byl generální prokurátor oprávněn najmout několik stálých vyšetřovatelů a Úřad hlavního vyšetřovatele, který se skládal převážně z účetních, byl zřízen za účelem kontroly finančních transakcí federálních soudů.

Ve snaze vytvořit nezávislý a efektivnější vyšetřovací orgán najalo Ministerstvo spravedlnosti v roce 1908 10 bývalých zaměstnanců Tajné služby, aby se připojili k rozšířenému Úřadu hlavního vyšetřovatele. Datum, kdy se tito agenti hlásili do služby – 26. července 1908 – je oslavováno jako zrod FBI. 

Federální vláda využívala Úřad jako nástroj k vyšetřování zločinců, kteří se vyhýbali trestnímu stíhání překračováním hranic států, a během několika let počet agentů vzrostl na více než 300. Úřadu se postavili někteří v Kongresu, kteří se obávali, že její rostoucí autorita by mohla vést ke zneužití moci. Se vstupem Spojených států do první světové války v roce 1917 byl Úřad pověřen vyšetřováním odbojářů proti odvodu, porušovatelů zákona o špionáži z roku 1917 a imigrantů podezřelých z radikalismu.

J. Edgar Hoover 

Mezitím J. Edgar Hoover, právník a bývalý knihovník, nastoupil v roce 1917 na Ministerstvo spravedlnosti a během dvou let se stal zvláštním asistentem generálního prokurátora A. Mitchella Palmera. Hoover, ve své ideologii hluboce antiradikální, se dostal do popředí federálních orgánů činných v trestním řízení během tzv. „rudé paniky“ (tj. šíření komunismu v USA) v letech 1919 až 1920.

Zavedl systém kartoték, který uváděl všechny radikální vůdce, organizace a publikace ve Spojených státech. Do roku 1921 nashromáždil přibližně 450 000 spisů. Během tohoto období bylo také zatčeno více než 10 000 podezřelých komunistů, ale drtivá většina byla pouze krátce vyslýchána a poté propuštěna. Ačkoli byl generální prokurátor kritizován za zneužití své moci během tzv. „Palmerových razií“ (razie pro odhalování šíření a podpory komunismu) Hoover z toho vyšel bez úhony. 10. května 1924 byl jmenován výkonným ředitelem Úřadu pro vyšetřování.

Během 20. let 20. století ředitel Hoover se souhlasem Kongresu zcela restrukturalizoval a rozšířil Úřad pro vyšetřování. Z agentury udělal efektivní stroj na boj proti zločinu, zřídil centralizovaný soubor otisků prstů, kriminální laboratoř a výcvikovou školu pro agenty. Ve 30. letech 20. století zahájil Úřad dramatický boj proti epidemii organizovaného zločinu způsobené prohibicí.

Známí gangsteři jako George „Machine Gun“ Kelly a John Dillinger byli zatčení Hooverovou vyšetřovací skupinou „G-men“ (Government men). Hoover, který měl bystrý cit pro public relations, se zúčastnil řady těchto široce medializovaných zatčení a Federální úřad pro vyšetřování, jak byl známý po roce 1935, si získal vysokou úctu Kongresu i americké veřejnosti.

Po 2. světové válce 

S vypuknutím druhé světové války Hoover oživil techniky boje proti špionáži, které vyvinul během první éry „Rudé paniky“. Velice se rozšířily domácí odposlechy a další elektronické sledování. Po 2. světové válce se Hoover zaměřil na radikální hrozby. FBI shromáždila spisy o milionech Američanů podezřelých z disidentské činnosti. Hoover úzce spolupracoval s Výborem pro neamerické aktivity Sněmovny reprezentantů a senátorem Josephem McCarthym, podporovatelem oné druhé éry “Rudé paniky” .

V roce 1956 Hoover zahájil COINTELPRO, tajný kontrarozvědný program, který se zpočátku zaměřoval na Komunistickou stranu USA. Později byl rozšířen o infiltraci a narušení jakékoli radikální organizace v Americe. Během 60. let 20. století byl tento program používán proti nebezpečným skupinám, jako byl Ku Klux Klan, ale také proti afroamerickým organizacím za občanská práva a liberálním protiválečným organizacím. Výrazným terčem byl v tomto období afro-americký bojovník za občanská práva Martin Luther King Jr., který byl systematicky obtěžován ze strany FBI.

V roce 1969 byl Hoover již po osmé zvolen do čela FBI. Média, veřejnost i Kongres začaly mít podezření, že FBI zneužívá svou pravomoc. Poprvé ve své byrokratické kariéře se Hoover setkal s rozsáhlou kritikou. Kongres reagoval schválením zákonů o volbě budoucích lídrů FBI Senátem a omezení jejich funkčního období na 10 let.

2. května 1972 se dostává na povrch aféra Watergate. Tato událost odstartovala jednu z nejznámějších kauz vůbec. Aféra, jež díky neutichající novinářské práci odhalila skandál 37. prezidenta Spojených států Richarda M. Nixona a dovedla ho k rezignaci.

Kauza následně odhalila, že FBI nelegálně chránila prezidenta Richarda Nixona před vyšetřováním. Odhalení zneužívání moci a protiústavního sledování ze strany FBI motivovalo Kongres a média k větší ostražitosti při budoucím monitorování FBI. J. Edgar Hoover zemřel na srdeční infarkt ve věku 77 let během aféry Watergate. 

Zdroje: 

www.fbi.gov

FBI: Facts and Figures.

SMITH, I. The Early Begginings of FBI.