24. října 1960: Nedělinova katastrofa kosmodromu Bajkonur

Nedělinova katastrofa známá jako katastrofa na kosmodromu Bajkonur byla nehoda na odpalovací rampě, ke které došlo 24. října 1960 na kosmodromu Bajkonur v sovětském Kazachstánu. Během přípravy prototypu mezikontinentální balistické střely R-16 na zkušební let došlo k náhodnému zapálení motoru druhého stupně, při kterém zahynul neznámý počet vojenského a technického personálu pracujícího na přípravách.

Navzdory rozsahu katastrofy byly informace po mnoho let utajovány a sovětská vláda událost uznala až v roce 1989. S více než 54 uznanými oběťmi se jedná o nejsmrtelnější katastrofu v historii výzkumu vesmíru. Katastrofa je pojmenována po vrchním maršálovi dělostřelectva Mitrofanu Ivanoviči Nedělinovi, který byl vedoucím vývojového programu R-16 a při explozi zahynul.

Přípravy ke startu

Dne 23. října 1960 byl prototyp mezikontinentální balistické střely R-16 instalován na odpalovací rampu 41 a čekal na závěrečné testy před startem. Střela byla dlouhá přes 30 metrů, měla průměr 3 metry a startovací hmotnost 141 tun. Raketa byla poháněna UDMH (tj. chemická sloučenina, která se užívá jako raketové palivo) a nasyceným roztokem oxidu dusičitého (N₂O₄₎  jako oxidačním činidlem. To je přezdívané jako „Ďáblův jed“. Bylo použito kvůli vysokým teplotám varu, přestože byly extrémně korozivní a toxické.

Tato rizika byla zohledněna v bezpečnostních požadavcích na odpalovací postupy. Avšak Nedělinovo naléhání na provedení zkušebního startu před výročím bolševické revoluce 7. listopadu 1960 vedlo k extrémnímu tlaku na harmonogram v kontextu značných vznikajících technických obtíží. Předstartovní testy se nakonec začaly překrývat s přípravami na start.

Nehoda a vyšetřování

V nádržích rakety, připravené ke startu, již bylo napuštěno palivo, odstraněny uzavírací membrány v přívodech paliva i okysličovadla do motorů. Byla aktivována (zalita elektrolytem) palubní baterie, když se ukázalo, že je třeba provést několik drobných změn, mj. vyměnit programátor. Šlo o kontakty spínané soustavou vaček, podobně jako mechanické programátory automatických praček, typu A-120, řídící automatickou startovní sekvenci. Tím, že byla palubní síť pod napětím, došlo po výměně při následném resetu programátoru k nechtěnému zážehu motorů 2. stupně.

Příčinou bylo primárně pominutí řady bezpečnostních předpisů (např. vypuštění paliva před zahájením prací, odpojení palubní baterie). Příslušní pracovníci se pravděpodobně domnívali, že mají věci pod kontrolou a je tedy možné vyhovět pokynu nejvyššího vedení – neodkládat start rakety.

Lidé v blízkosti rakety byli okamžitě sežehnuti zaživa nebo otráveni toxickými parami palivových složek. Většina personálu se rozběhla k perimetru, ale byla uvězněna uvnitř bezpečnostního plotu z ostnatého drátu a poté pohlcena ohnivou koulí hořícího paliva. Exploze usmrtila i samotného Nedělina. Hlavního poradce, nejvyššího sovětského konstruktéra navádění raket, a přes 70 dalších důstojníků a inženýrů.

Další zemřeli později na popáleniny nebo otravu. Konstruktér raket Michail Jangel přežil jen díky tomu, že si odešel zapálit cigaretu za bunkr vzdálený několik set metrů, ale přesto utrpěl popáleniny. Přítomen byl i kameraman. Než vyhledal útočiště, dálkově aktivoval automatické kamery umístěné kolem odpalovací rampy, které explozi detailně natočily.

Nejasné ztráty na životech 

Přesný počet obětí exploze není znám. První západní zpráva o nehodě prostřednictvím italské tiskové agentury Continentale v prosinci 1960 uváděla, že bylo zabito 100 lidí. Zatímco americký deník The Guardian v roce 1965 s odvoláním na informace od špiona Olega Peňkovského, který předal informace Západu, informoval, že zemřelo až 300 lidí. Sovětský svaz v článku v deníku Ogoniok z roku 1989 uvedl pouze, že zemřel „významný počet“. Později ale v témže roce vláda stanovila počet mrtvých na 54.

Nejnovější odhadovaný počet obětí, který zveřejnil Roskosmos k 60. výročí nehody a pochází od inženýra agentury Borise Čertoka, uváděl 126 obětí, ale agentura toto číslo upřesnila s tím, že skutečný počet by se mohl pohybovat od 150 až opravdu po 300 mrtvých.

Důsledky

Nikita Chruščov okamžitě uvalil na události z 24. října 1960 naprosté utajení. Tisková zpráva uváděla, že Nedělin zemřel při leteckém neštěstí. Rodinám ostatních inženýrů bylo „doporučeno“, aby uvedly, že jejich blízcí zemřeli ze stejné příčiny. Chruščov také nařídil Leonidu Brežněvovi, aby vedl vyšetřovací komisi a vydal se na místo. Komise mimo jiné zjistila, že na odpalovací rampě bylo přítomno mnohem více lidí, než mělo být. Většina z nich měla být bezpečně mimo areál v bunkrech.

Poté, co výbor předložil svou zprávu, byl program R-16 obnoven v lednu 1961 s prvním úspěšným letem 2. února 1961. Zpoždění R-16 podnítilo SSSR k vývoji účinnějších mezikontinentálních balistických raket a podnítilo Chruščovovo rozhodnutí instalovat balistické rakety středního doletu (IRBM) na Kubě.

Památník obětem testu byl postaven v první polovině 60. let v parku Bajkonur a dodnes jej navštěvují představitelé Ruské kosmické agentury před jakýmkoli pilotovaným startem. Další smrtelná nehoda s raketou R-9 se stala v Bajkonuru přesně tři roky po katastrofě v Nedělinu, což způsobilo, že 24. říjen je označován za „černý den“ Bajkonuru. Sovětský svaz však události uznal až 16. dubna 1989, kdy se zpráva objevila v týdeníku Ogoniok.

Zdroje: 

KOPLÍČEK, J. Nedělinův tajný start skončil těžkou havárií.

The Guardians: The Baykonur disaster – one of the biggest in the space history.