Vesmírné pohřby jsou dostupnější, než si myslíte. Na poslední cestu do vesmíru se vydal třeba scenárista Star Treku

Vesmír může být také místem posledního odpočinku. Které více či méně známé osobnosti využily vesmírných pohřbů a za jakých podmínek se s nimi můžeme potkat?

Nikdy se nedozvíme, kolik lidí ve vesmíru zemřelo. Vzhledem k tomu, že dlouhé roky byla velmocí kosmického výzkumu země, která pravdě příliš nefandí, není moc šancí dobrat se k relevantním informacím.

Zdroje uvádějí, že do ledna roku 2025 zemřelo v rámci vesmírných letů 19 lidí z celkem 676, kteří se kdy na cestu mimo naši planetu vydali. Nejvíce asi utkvěla v paměti lidí havárie raketoplánu Challenger, který 28. ledna 1986 explodoval pouhých 73 vteřin po startu. Zahynulo všech sedm členů posádky.

Zajímavé, ovšem asi nikoliv překvapivé, je, že podle údajů poskytnutých ruskou stranou nezemřel (během letu do vesmíru) od roku 1971 ani jeden sovětský, potažmo ruský kosmonaut. Co je na tom pravdy, to samozřejmě nevíme.

Co ale bezpečně víme, je skutečnost, že si řada lidí zvolila vesmírný prostor jako místo, kam by se chtěli odebrat po smrti. Být pohřben ve vesmíru tedy nutně neznamená, že jste se vydali na vesmírnou misi a něco se fatálně zvrtlo. Naopak. Řada lidí, jejichž ostatky se dnes nachází daleko od naší Země, zemřela na rodné planetě. Jen si pro svou další cestu zvolili poměrně netradiční postup.

První nebožtík ve vesmíru

První člověk, který se po smrti dostal do vesmíru, byl otec legendárního Star Treku, scenárista a producent Eugene Wesley Roddenberry. Zemřel 24. října 1991 a následující rok byla část jeho popela vyslána do vesmíru v rámci mise raketoplánu Columbia. V tomto případě šlo ovšem jen o výlet mimo planetu a netradiční zásilka se vrátila zpátky na Zem.

Až 21. dubna 1997 bylo 7 gramů Roddenberryho popela vysláno na oběžnou dráhu Země společností Celestis. Tvůrce příběhů vesmírné lodi Enterprise ovšem necestoval sám. Celkem se takto na svou poslední cestu odebralo 24 zesnulých. Mezi nimi například psycholog Timothy Leary, velký příznivce LSD, či fyzik Gerard K. O´Neill, který tolik fandil kolonizaci vesmíru. 

Pohřben na Měsíci

7. ledna 1998 vynesla raketa na oběžnou dráhu Země sondu Lunar Prospector, která měla plnit výzkumnou misi na Měsíci. Mezi vybavením nutným pro zkoumání Měsíce byla ovšem i urna s popelem Eugena Shoemakera, amerického astronoma a geologa, který dlouhých dvaadvacet let zkoumal komety. Objevil jich celkem 47.

Shoemaker zemřel 18. července 1997 a o půl roku později se stal prvním člověkem pohřbeným na Měsíci. Zajímavostí je, že když sonda v rámci ukončení svojí mise dopadla na povrch Měsíce, popel z urny byl rozprášen po měsíčním povrchu.

Jak fungují vesmírné pohřby

Společnosti, které se specializují na vesmírné pohřby, nabízí hned několik způsobů, jak s popelem nebožtíka naložit. Prakticky vždy je část popela umístěna do malé kapsle a záleží jen na výběru konkrétní služby, zda necháte popel vycestovat do vesmíru, aby se následně vrátil na Zem, nebo vyšlete ostatky svého rodinného příslušníka na oběžnou dráhu, na Měsíc nebo daleko do vesmíru. Od toho se také odvíjí ceny.

Asi by nikdo nečekal, že půjde o levný pohřeb. V průměru si připravte částku od tří tisíc dolarů výše. Pohřeb na Měsíci pak vyjde minimálně na 13 tisíc dolarů. I přes vyšší cenu si na nezájem ze strany pasažérů, resp. jejich rodin, podle všeho tyto společnosti stěžovat nemohou.

Jsou takové komerční aktivity ve vesmíru zákonné?

Na to by se asi dalo odpovědět jedině otázkou: a jaké zákony vlastně platí ve vesmíru? Samozřejmě i na této problematice už dnes lidstvo pracuje a je velmi důležité, aby komercializace vesmírného prostoru probíhala v souladu s nejrůznějšími mezinárodními smlouvami. Docela jistě se najdou kultury a náboženství, které nebudou takový způsob pohřbívání z mnoha důvodů schvalovat. Jedni budou argumentovat nakládáním s pozůstatky, jiným se nebude líbit, že se jako pohřebiště využívají nebeská tělesa, která pro ně mají nějaký duchovní význam.

A jako řešení by se nakonec asi nabízela určitá míra tolerance. Stačí si vzpomenout na kulturu Torajů, kteří mají svoje nebožtíky často i několik let doma, starají se o ně a mluví na ně. Takže pokud bylo něčím posledním přáním vydat se na cestu do vesmíru a odpočívat v pokoji daleko od planety, na které se narodil, proč ne?

Zdroje: Wikipedia, Lunar Prospector, Celestis