Spojte se s námi


Historie

Smrtící antická medicína: krev gladiátorů léčila epilepsii, psí výkaly hojily otevřené rány a pití rtuti slibovalo věčný život

Antické vědění o lidském těle a jeho fungování v mnohém položilo základy pro moderní medicínu. Následující praktiky ale byly naštěstí dávno zapomenuty.

Publikováno

dne

Antické vědění o lidském těle a jeho fungování v mnohém položilo základy pro moderní medicínu. Následující praktiky ale byly naštěstí dávno zapomenuty.

Antická medicína kombinovala empirické metody s vírou v nadpřirozené bytosti a bohy. Doktoři přikládali velkou váhu snům, míchali tajemné elixíry a na pomoc si kromě bylin někdy brali i zaklínadla či amulety. Proto se tehdejší léčebné metody zdají dnešnímu člověku tak trochu přitažené za vlasy. Naši předkové však věřili, že skutečně pomáhají.

Krev a syrová játra proti epilepsii

Gladiátorská klání ve starověkém Řecku končívala krveprolitím. Ne všechna krev ale přišla nazmar. Řekové totiž věřili, že tekutina do sebe nasákla život bojovníka. A protože gladiátoři platili za symbol mužnosti a zdraví, přisuzovali jí schopnost léčit epilepsii a celkově posílit organismus. Podobný efekt měla mít i konzumace syrových jater. Na nebohé tělo poraženého gladiátora se tak nezřídka ještě vrhl dav diváků lačnících po kousku zázračných orgánů.

Líbání lidské lebky proti bruxismu

Starověcí Babyloňané věřili, že většinu nemocí způsobuje hněv bohů a působení démonických sil. Proto se tamější doktoři podobali spíš exorcistům než dnešním lékařům. Velmi znepokojující byla léčba bruxismu, tedy skřípání zubů. Ten měli údajně na svědomí duchové zesnulých členů rodiny, kteří se pacienta pokoušeli kontaktovat. A léčba? Po celý týden spát s lidskou lebkou u hlavy a před spaním ji sedmkrát políbit a olíznout.

Hadí kousnutí proti vředům

Čínská medicína je dodnes velmi vážená. I v ní se ale objevilo několik praktik, které bychom dnes dobrovolně nejspíš nepodstoupili. Terapeutický účinek mělo mít zejména zvířecí kousnutí. A tak tehdejší medici hojně předepisovali hadí kousnutí do genitálií, které mělo léčit vředy.

Nezáviděníhodná byla i léčba halitózy neboli zápachu z úst. Ta se totiž léčila skutečně nechutným nápojem namíchaným ze sloní žluči a vody.

Pouštění žilou proti bolesti v krku

Pouštění žilou bylo po tisíce let oblíbenou praktikou, kterou pravděpodobně odstartovali starověcí Egypťané a Sumeřané. Nepřistupovalo se k ní jen v závažných případech, naopak měla léčit třeba i obyčejnou horečku nebo bolest v krku.

Tento medicínský „zákrok“ vycházel z předpokladu, že v lidském těle se nachází čtyři šťávy – žluč, černá žluč, hlen a krev. Pokud nejsou v rovnováze, člověk onemocní. A protože se jako nejčastější důvod nemoci uváděl nadbytek krve (a protože její odčerpání bylo nejjednodušší), lékaři pacientovi nařízli žílu a nechali krev vytéct do speciální nádoby.

Zvířecí výkaly na otevřené rány

Egyptské lékařství je známé pro využívání bylin, ale i zvířecích tekutin a výměšků. Koňské sliny léčily ženskou frigiditu, ještěrčí krev sloužila k výrobě léčivých mastí a na otevřené rány se aplikovaly psí nebo oslí výkaly.

Ačkoliv tyto metody mnohdy vedly k nákaze tetanem nebo infikování rány, nebyly tak úplně neúčinné. Mikroflóra ve výkalech některých zvířat skutečně obsahuje antibiotické substance.

Díra do lebky proti bolestem hlavy

Nejstarší forma chirurgické operace je zároveň tou nejděsivější. Během trepanace, která se praktikovala už před více než 7000 lety, medik vyvrtal nemocnému do lebky díru, aby mohli zlí duchové způsobující nemoc tělo opustit. Léčila se tak epilepsie, abscesy, krevní sraženiny a trochu paradoxně i bolesti hlavy.

Rtuť pro nesmrtelnost

Že je rtuť jedovatá se dnes učí už děti na základní škole. Pro starověké Peršany ale představovala jednu z nejcennějších látek. Konzumace nápoje ze rtuti, síry a arzenu slibovala věčný život a schopnost chodit po vodě. Bohužel se ukázalo, že smrtící elixír má naprosto opačný účinek.

Zdroj: History.com, Healthline.com

Oblíbené