Příběh skutečné lásky z Titanicu: Manželé Strausovi záchranu odmítli, aby zůstali spolu. A nepotopitelná loď šla i s nimi ke dnu

Vzpomínáte na scénu z filmu Titanic: starší pár leží na posteli, objímá se, zatímco voda stoupá. Možná jste mysleli, že jde o filmovou fikci. Ve skutečnosti je inspirována skutečným příběhem Idy a Isidora Strausových – manželů, kteří se odmítli rozdělit i za cenu života.

Zatímco fiktivní Jack a Rose existují jen ve scénáři Jamese Camerona, Ida a Isidor Strausovi byli reální lidé. A jejich osud je ještě silnější než film.

Co o nich víme?

Isidor se narodil roku 1845 v německém Bavorsku. Rodina ale posléze emigrovala do Spojených států, kde patřila k prominentním společenským vrstvám. Isidor se zde později stal spolumajitelem slavného obchodního domu Macy´s.

Ida byla o čtyři roky mladší dívka z dobré rodiny, laskavá a naprosto oddaná svému manželovi, s nímž prožila více než čtyřicet let. Strausovi měli sedm dětí a jejich manželský svazek byl neuvěřitelně silným poutem, svazkem, v němž nechyběla láska a vzájemná úcta. A to opravdu až do posledních chvil jejich života.

Osudová cesta lodí

Přelom roku 1911 a 1912 věnovali manželé Strausovi cestování po Evropě. Domů do USA se pak vraceli na údajně nejmodernější lodi své doby – Titanicu. Cestovali pochopitelně luxusní první třídou, doprovázeni dvěma sloužícími – Johnem Farthingem a Ellen Birdovou. Stevardka Violet Jessopová na Strausovi později vzpomínala se slovy: „Byl to příjemný starší pár – starší pouze věkem, duše měli mladé a bylo mi potěšením se s nimi setkat.“

„Kam půjdeš ty, půjdu i já.“

Když v noci 14. dubna 1912 narazil Titanic do ledovce a začal se potápět, na palubě vypukl chaos. Bylo zcela jasné, že záchranných člunů není dostatek. A zcela pochopitelně se přednostně začala naloďovat první třída. Nejprve ženy a děti, dále pak samozřejmě muži z první třídy. Ida měla tím pádem možnost se zachránit a nejspíš by s ní do člunu pustili i Isidora, ten ovšem rezolutně odmítl se slovy: „Nenastoupím, dokud na palubě zůstanou muži, kteří mají manželky a děti.“

Vzápětí ale od záchranného člunu odstoupila Ida a s neochvějnou jistotou pronesla: „Jsme spolu celý život, nepůjdu, pokud nemůže on. Kam půjdeš ty, půjdu i já.“ Na to si sundala kožich a podala ho své služebné Ellen s tím, že jí už k ničemu nebude. Mimochodem Ellen Birdová potopení Titanicu přežila.

Smrt, která je nerozdělila

Jak skutečně vypadaly jejich poslední chvíle, dnes nikdo neví. Objevily se informace, že seděli společně na palubě potápějící se lodi, drželi se za ruce a čekali… Pak je tu ale i verze použitá ve filmu, v rámci níž se vrátili do kajuty a lehli si na postel, aby společně čekali na to, co mělo přijít.

Titanic je pohřbil oba. Isidorovo tělo bylo ale posléze nalezeno a je pohřben v New Yorku. Idu nikdy nenašli. V rodinném mauzoleu na hřbitově Woodlawn je tak uložena rakev Isidora a na památku Idy urna s mořskou vodou nabranou v místě, kde dodnes leží vrak Titanicu. Návštěvníci hřbitova jistě nepřehlédnou nápis: „Mnoho vod nemůže uhasit lásku, ani ji nemohou utopit povodně.“

Odkaz, který žije dodnes

Strausovi se rychle stali symbolem odvahy a oddanosti, kterou (nejen) na Titanicu prokázali. Jejich smrt zasáhla mnoho lidí. Zaměstnanci obchodního domu Macy´s mezi sebou vybrali peníze, za které byla pořízena pamětní deska – tu mimochodem můžete v newyorkském obchodě vidět i dnes.

15. dubna 1915 byl pak slavnostně otevřen Strausův park na křižovatce mezi Broadway, West End Avenue a 106. ulicí. V něm najdete sochu Augusta Lukemana a také pamětní desku s nápisem. „Milí a příjemní byli za svého života a ani smrt je nerozdělila.“

Manželé Strausovi jsou i dnes jasným důkazem toho, že i uprostřed katastrofy může existovat lidskost, čest a láska. A to opravdu do posledního dechu.

Zdroje: https://www.titaniclegacy.us, https://en.wikipedia.org, ČSFD