Prášek ze sušených mrtvol, larvy, vrtání lebky a další. Námět na horor? Omyl, jen skutečné lékařské metody středověku

www.pixabay.com

Moderní lékařské praktiky se někdy mohou zdát hrůzné, ale zdaleka nejsou tak hrůzné jako ty používané ve středověku. Lékařské praktiky středověku byly často mučivé a spíše zabíjely než léčily. Některé techniky používané šarlatánskými lékaři mezi 6. a 15. stoletím mohly mít špetku logiky, ale jiné hraničily s absurdností. Pouštění žilou a používání pijavic byly ve středověku běžnými lékařskými postupy. Existovaly však mnohem děsivější léčebné metody na středověké neduhy. Sedíte?

Vrtání (trepanace)

Trepanaci praktikovali „lékaři“ po celém světě již od doby kamenné. Představovala vyvrtání otvoru do lebky postiženého ostrým, zaobleným nástrojem. Lékaři tak věřili, že trepanace uvolní jakýkoli nahromaděný tlak v mozku způsobený nějakou nehodou. Dále, že může vyléčit problémy s duševním zdravím a dokonce uvolnit zlé duchy z těl těch, o kterých se předpokládalo, že jsou posedlí démony.

I když si možná myslíte, že tento barbarský zákrok je k odsouzeníhodný, není. Současní moderní lékaři trepanaci dodnes používají, a to ke zmírnění krvácení do mozku. Konkrétně jde o neurochirurgy a pacienti se nacházejí v celkovém anestezii.

Ostatky svatých

Těm, kteří byli katolickou církví prohlášeni za svaté, se často připisovalo konání zázraků. Po jejich smrti se věřilo, že ostatky světce, části jeho těla nebo občas i jeho majetek si stále zachovávaly zázračnou léčivou moc. Nemocní cestovali kilometry, aby navštívili kostely, kde byly uloženy ostatky světce, v naději, že dotyk požehnaných předmětů vyléčí jejich neduhy. Někdy opravdu k “zázrakům” došlo, mnohdy však nikoliv.

Popíjení vzorků moči

Odevzdání vzorku moči lékaři k odeslání do laboratoře je v dnešní době běžnou lékařskou praxí. Ve středověku se lékaři nemohli spolehnout na laboratoře, místo toho, stejně jako znalci vína s vytříbeným cítěním, ochutnávali pacientovu moč. Tímto způsobem diagnostikovali, jakou nemocí pacient trpí.

Brala se v úvahu nejen chuť moči, ale i její barva a vůně. Zatímco uroskopie, diagnostika nemocí vyšetřením moči, byla staletou lékařskou praxí i ve starověku, teprve ve středověku byl zaveden diagnostický nástroj známý jako močové kolo. Kolo byl kruhový diagram, který pomáhal lékařům přiřazovat různé barvy, vůně a chutě moči k dvaceti různým onemocněním té doby. Může to znít jednoduše, ale ve středověku to byl velký lékařský pokrok.

Prášek z mumie

Nebo mumiový prášek se vyráběl rozdrcením vysušených mrtvých těl. Lékař ho podával pacientům jako lék na téměř cokoli, co je trápilo. Není divu, že nebylo dostatek mumifikovaných nebo vysušených těl, aby se uspokojila rostoucí poptávka. Mnoho lékárníků si tak vyrábělo vlastní mumie kradením mrtvol, jejich rozsekáváním a sušením v pecích. Tento hrůzný zvyk konzumace lidských ostatků nevyšel z módy až do konce středověku.

Léčba červími larvami

Středověcí lékaři neměli k dispozici léky jako antibiotika k boji s infekcemi. Kncem 14. století objevili něco, co by s časem mohlo fungovat docela efektivně. Zjistili, že tak dobře fungují larvy.
Léčbu červy používaly civilizace staré jako Mayové. Její prospěšné vlastnosti byly znovuobjeveny náhodou na bojištích. Lékaři zjistili, že vylíhnutí červi místo toho, aby byli zdraví škodliví, konzumovali infikované mrtvé maso a podporovali proces hojení. I když vám to může nahánět hrůzu, terapie červy se dodnes používá k léčbě vředových ran a odstraňování odumřelé kožní tkáně v některých rozvojových zemích.

Exkrementová mast

Mast z exkrementů je jeden středověký lék, který by vám způsobil nevolnost, protože přesně jak název napovídá, byla to mast vyrobená ze zvířecího trusu. Středověcí lékaři připravovali masti s použitím prakticky jakéhokoli zvířecího trusu, který se jim dostal do rukou. Pokud žádný nebyl k dispozici, neváhali ho nahradit ani lidským.

Zvířecí trus lékaři mísili s přísadami, jako jsou vejce, sádlo nebo vosk, a vytvořili tak obklad, který se aplikoval na infikované rány. I když se to může zdát nepravděpodobné, mast z trusu zaznamenala úspěch, protože trus obsahoval mikrobakterie, které na infekci působily podobným způsobem jako antibiotika. Jen mnohem hůř zapáchal.

Omamné anestetikum

Omamné nápoje byly jednou z prvních forem anestetik, které se používaly. Šlo spíše o “čarodějnický” lektvar, než lék. Tato podivná směs používaná ve středověku k uspání lidí před operací obsahovala kuriózní ingredience, jako je vepřová žluč, šťáva z jedlovce, hlávkový salát, opium a ocet.

Po zkombinování měly složky směsi sedativní i analgetické vlastnosti, ale byly také vysoce jedovaté. Účinnost jedlovce a opia se ještě zvýšila, když se nápoj obvykle mísil s velkým množstvím vína. Zatímco užívání tohoto nápoje ve středověku je relativně dobře zdokumentováno, není zdokumentováno přesně, kolik pacientů se po jeho užití probudilo.

Chirurgie ovlivněná hvězdami

Ve středověku se lékaři při provádění úspěšné operace nespoléhali pouze na své dovednosti, ale před zahájením prvního řezu se radili s hvězdami, aby se ujistili, že konají správně. Ačkoli astrologické znalosti byly velmi omezené, lékaři věřili, že určité planety a souhvězdí ovlivňují určité části lidského těla. Také věřili, že poloha planet ve sluneční soustavě ovlivňuje účinnost rostlin a bylin, které používali ve svých léčebných postupech.

Jako by to všechno nebylo dost složité, spoléhali se na znamení zvěrokruhu, která jim pomáhala s diagnózou. Například pokud někdo onemocněl v polovině března, jeho onemocnění bylo řízeno znamením Ryb, které souviselo s lymfatickým systémem, a pacient byl diagnostikován podle toho, i když měl zcela jiný zdravotní problém.

Lékařské praktiky ve středověku byly rozhodně sporné. Někdy fungovaly, ale častěji ne. Byly děsivě hrůzné a v některých případech přímo mučivé. Ve středověku jste nechodili k lékaři jen proto, abyste přežili, ale museli jste přežít i samotnou návštěvu lékaře.

Zdroje: www.historyextra.com, Belofsky, N. Podivná medicína., Říhová, M. Lékaři na dvoře Karla IV. a Jana Lucemburského.