Požár ve Švýcarsku nám poodhalil detaily o lidské psychice. Málokdo dokáže na šokovou situaci reagovat racionálně

Na silvestra se ve Švýcarsku odehrála dramatická událost, která se během hodin rozšířila po sociálních sítích. Oheň, kouř, sirény – a lidé stojící opodál s mobilem v ruce. Neutíkají, nekřičí, jen natáčejí. Spousta diváků si kladla otázku, která se vrací pokaždé: proč lidé v nebezpečí nejednají hned? Odpověď není jednoduchá, ale je hluboce lidská.

Co se na silvestra ve Švýcarsku skutečně stalo

Podle dostupných informací došlo během silvestrovských oslav ve Švýcarsku k rozsáhlému požáru v obydlené oblasti, kde se v tu chvíli pohybovalo velké množství lidí. Záběry ukazovaly rychle se šířící oheň, kouř a zmatek v ulicích. Přesto na videích bylo vidět, že část přihlížejících neutíkala, ale situaci si natáčela. Událost se stala virální nejen kvůli samotnému neštěstí, ale také kvůli chování lidí v jeho bezprostřední blízkosti.

Když se stane něco náhlého a nečekaného, mozek nemá připravený scénář. Neprobíhá okamžitě racionální rozhodování, ale spíš tiché zpracovávání reality. Člověk stojí, dívá se, snaží se pochopit, co přesně vidí. Tyhle vteřiny nebo minuty často vypadají jako lhostejnost, ale ve skutečnosti jde o přirozenou reakci organismu na šok.

Šok jako stav „zamrznutí“

Psychologové mluví o třech základních reakcích na ohrožení: útěk, boj a zamrznutí. Právě třetí varianta je v reálném světě častější, než si připouštíme. Tělo se zpomalí, mysl se jakoby odpojí a člověk funguje automaticky. Natáčení může být jen mechanický úkon, ne promyšlené rozhodnutí. Mobil v ruce dává pocit, že situaci aspoň nějak držíme pod kontrolou.

Alkohol a silvestr: kombinace, která mění vnímání rizika

Silvestr je specifický v tom, že je často spojený s alkoholem. Ten snižuje zábrany, zpomaluje reakce a otupuje schopnost vyhodnocovat nebezpečí. Člověk má pocit, že má času dost, že se „to nějak vyřeší“. I proto mohou být reakce na krizovou situaci opožděné. Nejde o nezodpovědnost, ale o fyziologický efekt, který v ohrožení hraje roli.

Když se řídíme ostatními

Jedním z nejsilnějších faktorů je chování okolí. Pokud lidé kolem nás neutíkají, mozek vyhodnotí situaci jako méně nebezpečnou. Funguje to podvědomě: kdyby šlo opravdu o život, už by přece utíkali. Problém je, že všichni čekají na někoho jiného. Vzniká tichá paralýza davu, kdy nikdo nechce být ten první.

Dívat se na neštěstí skrze obrazovku telefonu vytváří odstup. Situace pak působí méně skutečně, skoro jako film nebo zpravodajský záběr. Mozek tím snižuje stres, protože katastrofa se děje „tam“, ne „tady“. Tento mechanismus se nazývá disociace a pomáhá zvládnout silné emoce, ale zároveň oddaluje reakci.

Fenomén „mně se to stát nemůže“

Lidé mají přirozenou tendenci věřit, že vážné nehody se dějí jinde. Jiným lidem, v jiných zemích, v jiných situacích. Když se nebezpečí objeví přímo před námi, potřebujeme čas, než tuhle představu opustíme. Natáčení je někdy jen prodloužením popírání reality, snahou oddálit moment, kdy si přiznáme, že jsme součástí situace.

Z bezpečí gauče se snadno soudí. Jenže v krizové situaci nefungujeme jako v klidu. Nejde o morálku ani o to, že by lidem bylo jedno, co se děje. Jde o instinktivní reakce, které nejsou vždy racionální. Lidská psychika je nastavená na přežití, ne na ideální chování podle společenských očekávání.

Co si z podobných událostí vzít?

Tyto momenty nám připomínají, jak křehké je naše vnímání reality v okamžiku ohrožení. Možná má smysl o nich mluvit ne proto, abychom někoho odsoudili, ale abychom se naučili rozpoznat ten okamžik, kdy je čas mobil odložit. A odejít. Ne proto, že bychom byli hrdinové, ale proto, že jsme lidé, kteří chtějí přežít.

Když se příště něco stane

Nikdo z nás neví, jak by reagoval, dokud v té situaci skutečně nestojí. Možná bychom také natáčeli. Možná bychom zamrzli. A možná bychom utekli. Právě proto jsou tyhle příběhy důležité – ne jako senzace, ale jako připomínka toho, že lidská reakce na nebezpečí není slabost. Je to přirozenost.

Zdroje: Autorský článek + Český rozhlas, Novinky, konzultace s psychologem