Operace Out Distance: Zapomenutý příběh českých výsadkářů

Na jaře 1942 se do Protektorátu Čechy a Morava snesli tři muži s úkolem, který měl okupantům uškodit a domácímu odboji pomoct. Operace Out Distance ale hned po seskoku začala vybouchávat: špatné místo dopadu, ztracený materiál, tlak gestapa a čas, který běžel rychleji než plány. Z příběhu, který měl být o sabotáži, se stal příběh o volbách v mezní situaci. A taky o tom, jak tenká může být hranice mezi odvahou, strachem a zradou.

Když se v Protektorátu zhasínalo

Rok 1942 v protektorátu nebyl jen těžká doba. Byl to režim, který trestal i pouhé podezření, a lidé to věděli. Každý cizí krok v obci, každá neznámá tvář, každé zaklepání v noci mohlo znamenat průšvih. V takové atmosféře se odboj nedělá hrdinsky „na plakát“, ale potichu a s nervy na hraně.

A přesto se z Londýna dál plánovalo. Exilové československé struktury ve spolupráci s britským zázemím posílaly do okupované země výsadky, protože jiný přímý zásah do dění doma téměř neexistoval. Mělo to vojenský smysl, ale i politický dopad: ukázat, že odpor žije a že se nebojuje jen slovy.

Úkol, který zněl jednoduše

Out Distance patřila k výsadkům se sabotážním posláním. Podle Vojenského historického ústavu měla skupina provést rozsáhlou akci na michelské plynárně v Praze, zároveň dopravit náhradní radiostanici a telegrafní klíč pro Silver A. Počítalo se také s tím, že výsadek pomůže s naváděním britského letectva na vybrané cíle – k tomu měl sloužit i radiomaják.

Do mise šli tři muži: velitel Adolf Opálka, Karel Čurda a Ivan Kolařík. Byli vycvičení a připravení, jenže válka má jednu zvláštnost: málokdy se ptá, jestli jste připravení zrovna vy. Často rozhodne náhoda, počasí, chyba v navigaci – a pak už jen improvizace a štěstí.

Seskok mimo mapu

První pokus o vysazení se podle VHÚ nezdařil a napodruhé parašutisté seskočili po půlnoci 28. března 1942. Jenže ne tam, kde měli. Místo plánovaného prostoru dopadli u Ořechova na Moravě, tedy mimo očekávání a bez komfortu, který v takové misi neexistuje ani za ideálních podmínek. Do toho zranění, ztráty materiálu a rozhodnutí, které bolí: rozdělit se a jít každý sám.

Tady se z plánované operace stává příběh lidské odolnosti. Najednou nejde o mapy a instrukce, ale o to, koho potkáte, jestli vám uvěří, jestli vás neschová, jestli se vůbec dostanete do města, aniž by si vás někdo všiml. A hlavně: jak dlouho dokážete zůstat neviditelní v zemi, kde gestapo umělo roztočit pátrání velmi rychle.

Ivan Kolařík a rozhodnutí, které se nedá „vrátit zpátky“

U Ivana Kolaříka sehrála roli krutá maličkost. Podle VHÚ při seskoku ztratil doklady, díky nimž se mu gestapo dostalo na stopu. A 1. dubna 1942 se ve Vizovicích otrávil – z obavy před zatčením.

Adolf Opálka se mezitím dokázal dostat do Prahy a postupně se stal jednou z klíčových postav parašutistů, kteří se v té době v hlavním městě pohybovali. Dokonce prý pomohl Gabčíkovi a Kubišovi při atentátu na Heydricha. Tam pak 18. června 1942 v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje padl při posledním boji.

Zrada, která přepsala příběh

A pak je tu jméno, které Out Distance navždy přilepilo cejch: Karel Čurda. Čurda údajně dorazil na gestapo v Praze den před posledním bojem v Resslově ulici a udal lidi, o nichž věděl, že parašutistům pomáhali. Tím se rozjela lavina zatýkání a represí, které už tehdy dusily celé prostředí odboje.

Když tenhle příběh skládám dohromady, pokaždé se zaseknu na jedné jednoduché věci: jak strašně rychle se z „pomůžu, protože je to správné“ stane „když pomůžu, můžu ohrozit rodinu“. Out Distance není legenda z učebnice. Je to připomínka, že odvaha se často odehrává v kuchyni za zataženými závěsy a strach umí mluvit velmi přesvědčivě. Kolik lidí Čurda tímto zradil a ohrozil?

Veřejná paměť si přirozeně vybírá příběhy s jasným symbolem a jasným koncem. Anthropoid má v české historii svoje pevné místo, zatímco Out Distance často zůstává v poznámce pod čarou – jako „ten výsadek se zrádcem“. Jenže právě tohle zjednodušení je škoda.

Out Distance zároveň připomíná, že dějiny odboje nejsou černobílý film. Můžete mít skvělý plán, ale realita vás roztrhá na kusy během jediné noci. Můžete potkat lidi, kteří risknou všechno, i lidi, kteří tlak nevydrží. A můžete vidět, jak jeden čin změní osudy daleko za hranice „hlavní mise“.

Když se dnes řekne „výsadek“, často si představíte výcvik, šifry, zbraně a dramatické akce. Out Distance ale stojí i na něčem méně viditelném: na důvěře a mlčení. Na tom, že někdo otevřel dveře, někdo se nezeptal na jméno a někdo se díval jinam, když bylo potřeba. A taky na tom, že někdy jediná prasklina stačí, aby se systém strachu rozjel naplno.

Zdroje: Paměť národa, Archiv Ministerstva obrany ČR, Mladá fronta, VHU