Olga Hepnarová je považována za masovou vražedkyni a poslední ženu odsouzenou k trestu smrti v Československu. Co ji k tomu dohnalo?

Narodila se 30. června 1951 v Praze. Její otec byl bankovní úředník a matka zubařka. Ona sama byla průměrné dítě, ale později se u ní rozvinuly psychické problémy, které se projevovaly neschopností komunikovat s lidmi. Uměla přesvědčivě lhát, předstírat a manipulovat. O kom je řeč?

Olga Hepnarová

Před více než padesáti lety se Olga Hepnarová stala poslední ženou popravenou v Československu. Její případ stále straší českou veřejnost. Jedná se o jeden z nejšokujících zločinů v poválečných dějinách Československa.

Dne 10. července 1973 dvaadvacetiletá Olga najela nákladním automobilem do skupiny lidí čekajících na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí (dnešní Milady Horákové) v Praze. Zabila osm lidí a dvanáct zranila. Hepnarová své činy nikdy nepopřela. Dokonce přiznala, že tento čin zamýšlela jako akt pomsty vůči společnosti.

Podle vyšetřovacího spisu její problematický život sehrál roli, ale nezbavil ji odpovědnosti. Spis také uvádí, že do vozu si dokonce sbalila oblečení a cigarety, „aby jí ve vězení nechyběly“. Chtěla být dopadena a aby se na její čin nikdy nezapomnělo. Podařilo se jí to.

Život a problémy

Od mládí měla komplikovanou osobnost a problémy v rodinném i školním prostředí. Přesto se jí podařilo vyučit se uměleckou knihařkou, kterou vykonávala jeden rok. V roce 1972 se stala řidičkou pražských městských služeb, a dále vystřídala několik různých zaměstnání. Ve svém osobním životě měla problémy se sexuální orientací.

Sama sebe v dopisech nazývala “sexuální zrůdou”. V psychiatrických záznamech byly uvedeny záměry, že neprojevovala sklony zcela heterosexuální, ale ani homosexuální. Mnohdy na vlastní kůži pocítila reakce tehdejší společnosti v souvislosti s touto záležitostí. I z tohoto důvodu se začala stranit lidí čím dál více. Dále u ní psychiatrická vyšetření prokázala i schizofrenii.

Zločin a trest

Psychiatrické vyšetření ji shledalo trestně odpovědnou. Čin naplánovala a provedla s plným vědomím. Její žádost o milost zamítli, i když samotný rozsudel přezkoumal Nejvyšší federální soud. Nikdy sama neprojevila či nepřiznala lítost. Její poprava se nakonec konala 12. března 1975.

V té době trestní zákoník umožňoval maximální trest odnětí svobody 15 let. Neexistovalo nic jako doživotí, takže trest smrti byl považován za přiměřený trest. Poprava byla provedena oběšením v suterénu hlavní budovy Pankrácké věznice v Praze. Temto způsob popravy nebyl na tehdejší dobu neobvyklý.

Od dob Rakouska-Uherska a první Československé republiky se trest smrti vykonával oběšením. Pouze ve výjimečných případech – během stanného práva nebo války – mohl být vykonán zastřelením. V tomto případě tomu tak nebylo, uvádějí historici.

Téma trestu smrti

Olga Hepnarová byla 73. ženou popravenou v Československu po roce 1945. Většina žen popravených před ní kolaborovala s nacisty. Miladu Horákovou odsoudili k trestu smrti z politických důvodů. Pouze pět žen bylo popraveno za vraždu. Hepnarová byla poslední z nich.

Po pádu komunismu začaly české a slovenské úřady přehodnocovat vykonávání trestu smrti. Československo oficiálně pozastavilo výkon trestu smrti v roce 1990 a podepsalo Evropskou úmluvu o lidských právech, která trest smrti zakazuje. Smlouva se pro Československo stala formálně závaznou v roce 1992 a od té doby trest smrti nemá v českém, ani slovenském trestním právu místo.

Případ Olgy Hepnarové však zůstává mrazivou a kontroverzní kapitolou českých právních a sociálních dějin – vyvolává otázky o spravedlnosti, odpovědnosti a hranicích trestu v demokratické společnosti. Tento tragický příběh je možné zhlédnout ve filmu z roku 2016 – Já, Olga Hepnarová.

Zdroje: Cílek, R. Oprátka za osm mrtvých, Cílek, R. Zabíjela, protože neuměla žít, iDnes, Kriminálka