Spojte se s námi


Zajímavosti

Největší letecké katastrofy: Záhadný zánik letu AF 1611. Pozůstalí čekají přes půl století na vysvětlení

Když někdo zmíní 11. září, drtivá většina lidí ho spojí s tragédií newyorských „dvojčat“ World Trade Center v roce 2001. Menší počet lidí uvede krvavý vojenský puč generála Pinocheta v Chile (1973), ale nejspíš jen Francouzi a pár zasvěcených zamíří do roku 1968.

Publikováno

dne

Když někdo zmíní 11. září, drtivá většina lidí ho spojí s tragédií newyorských „dvojčat“ World Trade Center v roce 2001. Menší počet lidí uvede krvavý vojenský puč generála Pinocheta v Chile (1973), ale nejspíš jen Francouzi a pár zasvěcených zamíří do roku 1968.

Na letišti Campo dell’Oro v Ajacciu (ostrov Korsika) se onoho středečního dopoledne chystal k letu Air France 1611 stroj Caravelle Sud Aviation SE-210 III. Toto nesmírně populární letadlo s atypickými trojúhelníkovými okénky bylo zbrusu nové. První let absolvovalo v témže roce a jeho nálet činil 1000 hodin.

Nebyla před ním nijak dlouhá cesta. Přibližně 230 km i s ohledem na vrtochy počasí mělo zdolat v čase kratším 40 minut a 89 cestujících, mezi nimiž bylo třináct dětí, nepředpokládalo žádné potíže. V kokpitu seděl třiatřicetiletý kapitán Emile Duvinage s navigátorem Juanem Rogerem, o cestující se staraly tři letušky v čele se stewardem Michelem Gérardem. Z Ajaccia odstartovalo letadlo devět minut po desáté hodině.

RYCHLÝ ZÁNIK
V 10:30 se Caravelle blížila k Azurovému pobřeží Côte d’Azur Airport a chybělo jí několik minut do přistání, když kapitán informoval řídící věž o blíže neupřesněných problémech. Oznámil stav nouze a žádal okamžité přistání mimo pořadí. O minutu později už hlásil požár na palubě a opakoval svůj požadavek. Nice mu umožnilo sestup do hladiny 2000 stop (610 metrů).

V 10:32 se z Caravelly ozvalo poslední hlášení: „Nemůžeme nic dělat, jestli to takhle půjde dál, zřítíme se!“ Pak se AF 1611 odmlčel a v podle záznamů v 10:34 dopadl na mořskou hladinu u Cap d’Antibes. Nikdo z 95 osob na palubě nepřežil.

Rozeběhlo se pátrání, ale od samotného počátku neprobíhalo standardním způsobem, takže vyvolávalo stále více otazníků. Zpočátku byla tato skutečnost připisována přítomnosti generála René Cognyho mezi cestujícími. Čtyřiašedesátiletý veterán II. světové války, vězeň v koncentračních táborech, účastník bojů v Indočíně a Alžírsku, byl velitelem armádního sboru a stal se známý svým právním sporem s nadřízeným generálem Henri Navarrem, proto byla jako jedna verze zvažována snaha o jeho odstranění. Ačkoliv první verdikt vyšetřovatelů byl vysloven poměrně záhy, proces se protahoval a s ním se hromadily otázky, zda celá katastrofa neproběhla docela jinak.

NEŠŤASTNÁ NÁHODA?
První poznatky zveřejněné pověřenou komisí hovořily o požáru v pravé zadní části Caravelly. Na přesném důvodu jeho vzniku se odborníci neshodli. Příčinou mohl být vadný ohřívač vody, stejně tak nepozorný cestující na toaletě, jenž odhodil hořící nedopalek cigarety do papírového sáčku v odpadkovém koši.

Nakonec francouzské ministerstvo dopravy po více než čtyřech letech v prosinci 1972 konstatovalo, že letadlo skutečně havarovalo v důsledku požáru na zádi, v jehož důsledku pilot ztratil vládu nad řízením, a kategoricky vyloučilo jakýkoli jiný scénář. Jako důkaz uvedlo, že tomu napovídá stav vylovených trosek z mořského dna a srovnání s dřívější podobnou nehodou. Celý případ byl pak procesně uzavřen v roce 1973.

Ale už tady se začaly ozývat první nedůvěřivé hlasy. Hledání trosek totiž probíhalo za účasti zpravodajských služeb a francouzské armády, navíc veškeré fragmenty Caravelly byly okamžitě zabaveny vojenskými úřady. To jenom podpořilo teorii, že zánik letadla má na svědomí armáda, když ho zasáhla střelou ze země. Navíc unikla zpráva, že na palubě zničeného stroje byly zaregistrovány nepoužité hasicí přístroje. Kdyby pouze hořela kuchyňka nebo toaleta, asi by se posádka pokusila požár eliminovat. Takhle opravdu spíš leccos naznačovalo, že smrtelná rána přišla zvenčí.

ZAPÍRÁNÍ!
Armádní složky kategoricky popřely, že by v době letu probíhala ve zmíněné oblasti jakákoli aktivita. Na ostrově Levante sice Francouzi měli raketovou základnu, ale v den letu neměla podle velení v plánu žádnou aktivitu. Proč tedy ani na vyžádání nebyly k dispozici žádné dokumenty, jako by nikdy neexistovaly?

Pozůstalí obětí letu se nikdy nesmířili s tvrzením, v jehož závěrech byly značné trhliny. Nikdy se nevzdali své snahy dopídit se pravdy. Po dlouhých tahanicích založili bratři Jacques, Mathieu a Louis Paoliovi, jejichž rodiče zahynuli v letadle, Sdružení rodin obětí (Association des familles des victimes de la Caravelle Ajaccio-Nice). Najali si právní poradce a pustili se do pátrání.

Byl to běh na dlouhou trať, neboť až v závěru první desetiletky 21. století byla jejich snaha korunována. Na základě dostupných vojenských záznamů – větší část byla stále ještě utajována – se podařilo zjistit, že armáda neuvedla pravdivý údaj. Ve dnech 9. – 13. září 1968 v oblasti probíhalo cvičení a dokumenty uváděly „záznamy o střelbě.“ O zmizení dokumentárních fotografií už byla řeč, leccos naznačuje i fakt, že loď francouzského námořnictva operující u Le Suffren měla v palubním deníku záznam z 11. září 1968 vytržený. Stejně tak „záhadně“ data z letového zapisovače byla v případě letu AF 1611 nečitelná, ačkoliv všechny předchozí se podařilo z černých skříněk bez potíží rekonstruovat.

SVĚDCI
Po čtyřiceti letech se navíc objevila závažná svědectví. Například Alain Frasquet, bývalý zvukový inženýr stanice ORTF uvedl, že v osudný den pořizoval jeho štáb v Centre d’essais de lancement de missiles Méditerranée (CELM – Centrum středomořských střel) v Mont-Agnel dokument. Dva technici zaznamenávali činnost v hlavním sále, když zavládl zmatek a spontánní výkřiky: „En merde, ztratili jsme ji!“ Vzápětí byl štáb ORTF vyzván, aby místnost opustil a veškerý pořízený materiál mu byl zabaven.

Dalším svědkem byl třiasedmdesátiletý rybář Etienne Bonnet: „Pozoroval jsem dalekohledem sviňuchy, ty velké ryby. Pak jsem si všiml Caravelle, jak pomalu klesá k Nice. Viděl jsem ji opravdu výborně. Najednou do stroje na úrovni levého motoru něco zvenčí narazilo, taková modrá čára. Vypukl požár a letadlo se mírně naklonilo na pravou stranu, pak všechno explodovalo. Ohnivá koule splynula s nebem. Pak už jen padaly trosky do moře.“

Závažné svědectví podal i Bernard Famchon: „Na přelomu února a března 1970 jsem sloužil u 40. dělostřeleckého pluku v Châlons-en-Champagne. Jednou večer, když jsme popíjeli, se jeden kolega zničehonic rozplakal a začal se zpovídat. Sloužil u baterie protiletadlových raket a přiznal, že jejich střela země-vzduch poslala do moře let AF 1611.“ Zaměstnanec Ministerstva letectví v Pařížil měl další poznatek. Pan Jean Machon viděl na vlastní oči dálnopis, v němž bylo potvrzeno sestřelení Caravelle armádní střelou: „Probíhalo cvičení a zkušební raketa země-vzduch bez bojové hlavice z nějakého důvodu zasáhla civilní letadlo.“

Korunním svědkem se však stal Michel Laty, někdejší armádní písař. „Místo naprogramovaného cíle jsme skutečně zničili pravidelný komerční let,“ připustil v květnu 2011 s tím, že o raketě odpálené z CELM pořídil na námořní prefektuře v Toulonu záznam podléhající utajení.

Všichni zmínění na celkem logickou otázku, proč tak dlouho mlčeli, odpovídali shodně. Báli se, jaké by jejich přiznání mělo následky, zmínili dokonce obavy o život. Potvrzuje to i důvěrný dokument, na nějž bratři Paoliové narazili. Nejmenovaný člen vyšetřující komise připouští, že na něj byl vyvíjen jistý nátlak a zmiňuje dokonce obavy o svou bezpečnost. „Všechno naznačuje, že jisté kruhy hodlaly skrýt skutečnou příčinu tragédie. Potvrzují to i další svědectví, která jsme v posledních týdnech obdrželi. Pocházejí z celé Francie, od lidí, kteří se sotva mohou navzájem znát. Nám nejde o peníze, pouze o zadostiučinění,“ vysvětlil Louis Paoli.

BEZ KONCE?
Podle informací Paula Sollacara, právníka zastupující pozůstalé po obětí, prokuratura v Nice v čele s Ericem de Montgolfierem povolila na základě těchto svědectví opětovné vyšetření důkazů a jejich upřesnění. Jenže další měsíce plynuly a nic se nedělo. Proto se u opět bedlivě sledovaného případu začaly objevovat až cynické názory, že „někdo“ má zájem na protahování a oddalování případu, dokud svědci nesejdou ze světa přirozenou cestou.

Ostatně jeden důkaz to svým způsobem dokládá. Onen klíčový svědek Michel Laty půl roku po své výpovědi v noci na sobotu 11. prosince 2011 zemřel. Měl trpět dlouhodobou nemocí a dalo se předpokládat, že jí podlehne, ale přesto mu nebylo umožněno oficiálně vypovídat.

Paul Sollacaro a Stéphane Nesa, právníci Sdružení, neustále požadují poskytnutí důkazů, co se vlastně u Azurového pobřeží stalo. „Chceme dosáhnout rozhodnutí, aby ministerstvo spravedlnosti umožnilo vylovení dalších trosek ze dna a mohli jsme tak zjistit příčinu neštěstí. Zda to byl požár nebo sestřelení. Naši klienti jenom chtějí znát příčinu, nejde jim o žádné odškodnění, ale stát odmítá jakoukoli komunikaci. To rodiny dlouhodobě deptá,“ uvedl Nesa a poté zveřejnil i dopis, který Sdružení poslalo jménem Mathieua Paolilo 24. července 2012 prezidentu Francie Françoisu Hollandovi.

Poslední zprávy krátce po 50. výročí tragédie naznačují, že justice doporučila u spisů zrušení klasifikace „přísně tajné“ a provést přezkum celého vyšetřování. Prezident Emmanuel Macron tento požadavek podpořil a osobně rodinu Paoliovu o svém rozhodnutí informoval. Jenže před několika dny jsme si připomněli 55. výročí katastrofy a na oficiální zveřejnění verdiktu se stále čeká, ačkoliv všem už je téměř bez pochybností jasné, jak k ní došlo.

Zdroje: wikipedia, Le Figaro, The Guardian

Komentovat

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zajímavosti

Velký kvíz: Kolik ženských jmen dokážete vyjmenovat?

Vyzkoušejte si tento velký kvíz, ve kterém budete mít za úkol vyjmenovat všechna ženská jména, které jsou v českém kalendáři. Vzpomenete si alespoň na polovinu z nich?

Publikováno

dne

Vyzkoušejte si tento velký kvíz, ve kterém budete mít za úkol vyjmenovat všechna ženská jména, které jsou v českém kalendáři. Vzpomenete si alespoň na polovinu z nich?

Tentokrát jsme si nachystali kvíz, který s největší pravděpodobností nedokážete splnit na sto procent. Vaším úkolem totiž bude vyjmenovat co nejvíce ženských jmen a vzhledem k tomu, že v kalendáři je těchto jmen opravdu mnoho, bude se jednat o těžký oříšek.

Prokažte svůj přehled a vyzkoušejte si tento kvíz. Přejeme hodně štěstí!

Abychom Vám vzpomínání trochu usnadnili, seřadili jsme Vám všechna jména dle abecedy. Na konci kvízu si tak tímto seřazením můžete významně pomoci.

V seznamu jsou zařazena pouze jména, která se běžně uvádějí v českých kalendářích. Celkem je tedy v kvízu 226 položek.

Už sám o sobě je tento úkol velkou zátěží pro vaši paměť, k tomu se navíc přidá i časový limit. Na uvedení co největšího počtu jmen totiž budete mít 15 minut. Možná se to zdá jako dost času, nicméně ke konci se už budete nacházet v časové tísni.

Zkuste tak zavzpomínat na jména členů vaší rodiny, známých kamarádů či veřejně známých osobností a pokuste se co nejvíce vyplnit tabulku se jmény. Do komentáře nám poté nezapomeňte dát vědět, jak jste si v kvízu vedli.

A jakmile budete mít kvíz vyplněný, můžete se podívat na některý další z naší série kvízů. Určitě si vyberete.

Zdroje: Sporcle, Kalendář

Pokračovat ve čtení

Historie

Šakvická vánoční vlaková tragédie: Přes sto mrtvých a snaha komunistického režimu vše zamést pod koberec

V brzkých ranních hodinách Štědrého dne roku 1953 se na trati Brno – Břeclav u stanice Šakvice odehrála jedna z největších vlakových tragédií. Toto neštěstí si vyžádalo 106 lidských životů, přitom se mu dalo předejít.

Publikováno

dne

V brzkých ranních hodinách Štědrého dne roku 1953 se na trati Brno – Břeclav u stanice Šakvice odehrála jedna z největších vlakových tragédií. Toto neštěstí si vyžádalo 106 lidských životů, přitom se mu dalo předejít.

V noci z 23. na 24. prosince roku 1953 vládla v tehdejším Československu vánoční atmosféra. Mnoho lidí se vracelo domů za svými rodinami a těšilo se na oslavu Štědrého dne. Vše ale zastínilo velké neštěstí, které se událo v Šakvicích.

Vánoční tragédie

24. prosince 1953 v 1:06 hodin najel rychlík jedoucí z Prahy v plné rychlosti zezadu do osobního vlaku stojícího v blízkosti stanice Šakvice. Těžkotonážní železný vlak tažený parní lokomotivou zadní dřevěné vozy doslova rozdrtil. Ty byly bohužel v tu chvíli plné cestujících, kteří se vraceli z odpoledních směn v Brně či lidí vracejících se na Vánoce domů k rodinám. 

Zahynulo 106 cestujících (pozn. některé zdroje uvádějí 103), obyvatel obcí Pálavy a Slovenska. Další stovce cestujících musela být poskytnuta lékařská pomoc. Nepřehlednost tragédie přímo na místě dala průchod lidskému hyenismu a mrtví a zranění byli okrádáni o hodinky a cennosti. Kvůli tomuto hyenismu některých lidí musela místo neštěstí následující den zcela uzavřít a hlídat armáda.

Příčiny neštěstí

Vyšetřování probíhalo několik měsíců a jeho výsledek byl doslova skandální. Příčina neštěstí nebyla technického charakteru, naprosto selhal faktor lidský. 

Strojvedoucí, topič a vlakvedoucí se společně opili těžkým červeným vínem a před nehodou všichni usnuli. Všichni tři ji také ve zdraví přežili. 

Nízké tresty a snaha vše ututlat

V roce 1953 byl u moci tvrdý komunistický režim a o takto děsivé tragédii se vůbec nesmělo psát. Neexistují žádné fotografie a všechny spisy byly v přísném utajení. Pouze krátká zprávička vyšla v Rudém právu dne 27. prosince, kde se ovšem o počtu obětí žádná informace neobjevila. 

Strojvedoucí za své naprosté selhání dostal trest pouhých pět let odnětí svobody, topič čtyři léta a vlakvedoucí tři. 

V roce 2011 byla na budově šakvického nádraží odhalena pamětní deska připomínající tuto tragédii. 

Zdroje:

Wikipedie: Železniční nehoda u Šakvic, Lifee.cz: Vánoční tragédie u Šakvic, Idnes.cz: Houkání vlaku ji děsí 60 let

Pokračovat ve čtení

Novinky

Jsme ve vesmíru sami? Zeptali jsme se umělé inteligence

Otázka existence mimozemského života fascinuje lidstvo po staletí. S technologickým pokrokem se naskýtá možnost využít umělou inteligenci a zeptat se jí na názor, zda ve vesmíru existuje další vyspělý život.

Publikováno

dne

Otázka existence mimozemského života fascinuje lidstvo po staletí. S technologickým pokrokem se naskýtá možnost využít umělou inteligenci a zeptat se jí na názor, zda ve vesmíru existuje další vyspělý život.

Hledání života mimo Zemi

Začněme zkoumáním faktorů, které podporují myšlenku, že ve vesmíru nejsme sami. V průběhu let minulých už vědci podnikli mnoho astronomických pozorování, načež vědeckých poznatků naznačujících existenci exoplanet, které by mohly mít vhodné podmínky pro život je několik.

Zajímavým faktem také je, že naše galaxie Mléčná dráha podle zpráv NASA obsahuje hned miliardy planet, přičemž už podle logiky věci je tedy téměř na 100 procent jisté, že ve vesmíru nejsme sami.

Různé studie pak poukazují na to, že by na některých z nich mohla být voda v kapalném stavu, což je klíčový prvek pro existenci života, jak ho známe.

V kontextu toho, že v rámci současného vědění má být dle NASA pouze v pozorovatelném vesmíru zhruba 200 miliard galaxií, ve kterých by se mohlo vyskytovat několik takových planet, je tedy spíše otázkou, na jaké úrovni daná civilizace je, než-li to, zda jsme ve vesmíru skutečně sami.

Fermiho paradox a absence kontaktu

Na druhé straně tu máme Fermiho paradox, který se zabývá otázkou: „Kde jsou všichni?“ S ohledem na to, jak obrovský je vesmír by se očekávalo, že bychom už mohli zahlédnout nějaké známky mimozemské civilizace nebo alespoň detekovat signály jejich existence.

Absence jakýchkoli definitivních důkazů však vyvolává otázku, proč jsme se s nimi dosud nesetkali.

Názor umělé inteligence

Z vědeckého hlediska nelze jednoznačně říci, zda jsme ve vesmíru skutečně sami. Je mnoho faktorů, které skutečně naznačují možnost existence života jinde v kosmu.

Objevy exoplanet, které se nacházejí v obyvatelných zónách svých hvězd, kde existují voda či chemické složky potřebné pro život, jsou jedny z mnoha prvků, které podporují myšlenku existence mimozemského života.

„Na základě stávajícího vědeckého poznání bych se sklonil k myšlence, že ve vesmíru pravděpodobně nejsme úplně sami, ale opět je důležité zdůraznit, že to není zaručená odpověď,“ napsala umělá inteligence, tedy chatbot společnosti Open AI.

„Tohle vše je pouze začátkem diskuse a představuje to některé z hlavních myšlenek spojených s tématem existence života mimo Zemi. Skutečná odpověď na tuto otázku může být ještě mnohem složitější a vyžaduje další vědecké zkoumání a technologické inovace,“ uvedl ještě chatbot.

Zdroje: NASA, American Scientist, Open AI

Pokračovat ve čtení

Oblíbené