Nejen zločinci a vrazi, úspěšní psychopaté jsou všude kolem nás. Veřejnost vnímá psychopatii špatně

Když si představíme psychopata, vybaví se nám celá řada slavných padouchů jako je Hannibal Lecter nebo Norman Bates. Psychopatické rysy ale mohou být přítomny u každého z nás, záleží na jejich míře. Nové výzkumy tento senzacechtivý soubor přehodnocují a předkládají nečekané zvraty.

Někteří psychologové tvrdí, že zaměření se na násilné a kriminální psychopatické chování odsunulo na okraj zájmu studium tzv. úspěšných psychopatů. Lidí, kteří mají výrazné psychopatické rysy, ale dokáží se vyhnout problémům, a možná z těchto vlastností dokonce i nějakým způsobem těžit. Vědci zatím nemají shodu nad tím, co úspěšné psychopaty odlišuje od zločinců, ale chtějí objasnit toto nepochopené lidské chování.

„Většina lidí si o psychopatech myslí něco jiného, než co ve skutečnosti jsou. Nejsou okouzlující, není to žádná podívaná. Psychopatické rysy jsou v určité míře u každého z nás a neměly by se stigmatizovat,“ říká pro server Knowable Magazine Louise Wallaceová, forenzní psycholožka.

Povrchně okouzlující, ale egocentrický a nedůvěryhodný člověk

Vlivný americký psychiatr Hervey Cleckley definoval psychopata jako navenek okouzlujícího, ale egocentrického a nedůvěryhodného člověka, který skrývá antisociální jádro. Patří sem lidé, kteří dokáží udržet pod pokličkou to nejhorší ze svého chování. Například psychopatický podnikatel, který tvrdě pracuje, má výsledky a působí relativně normálně. Je ale bezcitný, velmi riskuje, holduje alkoholu a má velkou oblibu v sexuálních záletech.

Studium úspěšné psychopatie vrací obor v jistém smyslu znovu na začátek. Bylo běžnou praxí, že pokud jste chtěli studovat psychopaty, zamířili jste do věznice. I když Cleckley původně psychopaty představoval šířeji, ve veřejnosti a akademické sféře se spojil pouze s nebezpečnými zločinci.

Tento pohled se nyní zpochybňuje. V posledních zhruba 15 letech se v psychiatrii prosazuje tzv. dimenzionální přístup, který se zaměřuje na závažnost a míru rysů. Nespokojí se pouze s posuzováním, zda je nebo není symptom přítomen. Studium se proto z věznic mohlo přesunout na veřejnost.

Většina psychopatických jedinců žije kolem nás

Psychopatie je složená z několika vzájemně se ovlivňujících rysů. Tradiční model psychopatické mysli se zaměřuje na podlost (meanness) a nevázanost (disinhibition). Podlostí je myšleno agresivní vyhledávání zdrojů bez ohledu na ostatní. Nevázanost se zase projevuje nedostatečnou kontrolou impulzivního jednání. Lidé s vysokou mírou obou rysů pociťují malou nebo žádnou empatii a obtížně kontrolují své chování. Což mohlo mít za následek trestné činy.

Podlost, nevázanost a smělost

V rámci nedávného přehodnocení se přidal ještě další faktor – smělost (boldness). Kombinuje sociální dominanci, emoční odolnost a odvážnost.

„Smělost si můžete představit jako nebojácnost vyjádřenou v oblasti interakcí s druhými lidmi, kdy se nenecháte snadno zastrašit. Jste vůči druhým lidem asertivnější, dokonce dominantní,“ říká dlouholetý výzkumník psychopatie Christopher Patrick, klinický psycholog, v článku v Annual Review of Clinical Psychology.

Spojením těchto tří faktorů, tedy podlosti, nevázanosti a smělosti, získáme psychopata, který dokáže svou sociální sebedůvěru lépe využívat k maskování extrémů svého chování. Vynikne tak například ve vedoucích pozicích. Zde je potřeba pracovat pod tlakem a rychle se rozhodovat. Pro člověka s vysokou mírou empatie může být tato pozice nepříjemná a nezvladatelná.

„Je zde stále velký vliv dřívějšího pouze kriminálního chápání psychopatů. Jakmile psychopatii označíte za poruchu charakterizovanou extrémním násilím, pak se všechny pozitivní rysy odsunou na druhou kolej. V současné době výzkumníci tak trochu couvají sami před sebou a ptají se, co jsou vlastně ty pozitivní věci,“ dodává Wallaceová.

Psychopati mají ve společnosti své místo

Část problému spočívá i v tom, že neexistuje žádný efektivní screeningový nástroj, který se použije na identifikaci pozitivních rysů psychopatie v běžné populaci. Wallaceová se proto podílela na vytvoření Škály úspěšné psychopatie (Successful Psychopathy Scale). Ta obsahuje 54 otázek a je určena k odhalení psychopatických rysů v široké veřejnosti. Mohla by výzkumníkům pomoct k posouzení výskytu psychopatie například u lidí ve vedoucích pozicích.

Wallaceová označuje škálu za velmi důležitou, jelikož bez ní výzkum téměř tápe ve tmě a nemá se od čeho odrazit. Ráda by i chtěla zdůraznit, že by psychopatie neměla být veřejností vnímána jen jako nebezpečná. Lidé s psychopatickými rysy běžně potkáváme a mají v naší společnosti důležitou pozici.

Zdroj: knowablemagazine, Annual Review of Clinical Psychology, psyarxiv, en.wikipedia.org