Morové sloupy v Česku: Tiché svědectví epidemií

Morové rány nejsou jen kapitola z dějepisu. V 16. a 17. století se vracely ve vlnách a měnily běžné dny na čekání, koho si nemoc vezme příště. Když epidemie odezněla, lidé si úlevu neodškrtli v kalendáři. Chtěli ji vidět a připomínat. A tak vznikly morové sloupy a mariánské sloupy – barokní památky, které měly městu vrátit řád, víru i pocit, že se dá znovu nadechnout. Dnes je míjíte cestou na kávu. Jenže ony pořád říkají: tady se jednou báli úplně všichni.

Když nemoc odejde, město potřebuje znamení

Morový sloup nebyl dekorace. Byl to veřejný vzkaz: přežili jsme morovou epidemii, děkujeme – a prosíme, ať se to nevrátí. Proto se tyhle stavby objevují hlavně v baroku, kdy se podobné „díkůvzdání v kameni“ stalo skoro jazykem doby. Nešlo jen o zbožnost, ale i o potřebu uzavřít období chaosu něčím pevným, viditelným a společným.

Když se na sloup díváte pozorně, uvidíte, že je to vlastně příběh rozdělený do pater. Nahoře bývá Panna Marie nebo Nejsvětější Trojice, dole postavy světců, na soklu nápisy, někdy letopočty. Na jednom místě se potkává strach, úleva i městská hrdost: „tohle jsme ustáli“.

Svatí, kteří měli držet mor za dveřmi

Na morových sloupech se opakují stejní patroni. Sv. Roch, sv. Šebestián a sv. Karel Boromejský patří mezi nejčastější „ochránce proti moru“, protože je lidé spojovali s nemocí, utrpením a pomocí. Když je na sloupu najdete, není to náhoda ani výplň prostoru. Je to tehdejší způsob, jak dát strachu tvář a zároveň ho zkrotit modlitbou.

A všimněte si jedné věci: sloup často stojí v samotném středu města. Ne někde stranou. Právě uprostřed. To je na tom lidské a silné i dnes – když se báli, neuhýbali do kouta. Chtěli mít symbol ochrany tam, kde se potkával každý.

Místa, kde se historie dá číst očima

Pražský Mariánský sloup na Staroměstském náměstí má vcelku hrbolatou historii. Původní sloup se spojuje s třicetiletou válkou, v roce 1918 ho ale dav strhl a replika se na náměstí vrátila až roku 2020. Je to památka, která nutí zastavit se a položit si otázku: proč se ten kámen vrátil zpátky až sto letech?

Olomoucký sloup je bezesporu velkolepý. Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci vznikal od roku 1716 do roku 1754, má kolem 32 metrů a najdete ho na seznamu UNESCO. Mluví se o něm jako o barokním vrcholu. Není to jen „jeden sloup“, je to celé sochařské město v malém, dokonce i s kaplí uvnitř.

A pak jsou tu další slavné sloupy, které zapadají do běžného dne. Ten v Plzni nebo v Liberci, ale i v malých městech. Najednou si uvědomíte, že se události netýkaly jen Prahy a Olomouce. Ale všech.

V Českém Krumlově stojí na náměstí Svornosti mariánský morový sloup z roku 1716 s osmi osm světci mimo jiné i sv. Roch a sv. Šebestián. V Třeboni najdete mariánský sloup, u kterého město uvádí rok 1780 a jméno autora Leopolda Hubera. Dvě místa, dvě atmosféry, ale stejný základ: díky, že to skončilo.

Ve východních Čechách vás může zaujmout Litomyšl nebo Jaroměř, kde stojí další silný barokní kus: mariánský sloup vznikal v letech 1723–1727 a dodnes tvoří dominantu náměstí. V těchhle městech je sloup doslova městská paměť na dlani.

Co pro nás morová místa představují

Vyrostla jsem na malém městě na severu Čech, i my měli náš morový sloup. Menší, schovaný v parku u kostela, ale byl tam. I mé město bylo ušetřeno morové epidemie. Jako dítě si řeknete další socha, ta mě nezajímá. Ale čím jste starší, tato díla, která jsou po celé republice, vás začnou dojímat a jste rádi, že jste se narodili v jiném století.

Možná vás na morových sloupech nejvíc překvapí, jak současně působí. Náměstí je hlučné, rychlé, plné reklam a spěchu – a uprostřed stojí památník vzniklý z ticha, čekání a strachu. Najednou to není „starý barokní sloup“. Je to stopa doby, kdy lidé hledali jistotu tam, kde ji dnes hledáme jinde.

Až půjdete kolem dalšího sloupu, zkuste se podívat na podstavec a na postavy dole, ne jen na vrchol. Tam bývá nejvíc „lidského“: patroni, nápisy, někdy konkrétní motivy spojené s nemocí a ochranou. A u Prahy je navíc zajímavý detail: mariánský sloup na Staroměstském náměstí fungoval i jako gnómón pro sluneční hodiny, tedy jako praktický městský bod, ne jen symbol.

Morové sloupy vznikaly jako odpověď na morové epidemie: jako díkůvzdání, prosba o ochranu a veřejná paměť města. Když se na ně přestanete dívat jen jako na kulisu, začnou vyprávět o strachu, víře i o tom, jak se lidé po katastrofě znovu skládali dohromady.

Zdroje: UNESCO, Národní památkový ústav, Lidé a země