Kvíz: Móka, cérka, mlejn aneb Znáte česká nářečí?

Ve škole jsme odmalička vedeni ke spisovné češtině. O její podobě nás učitelé zasvěceně poučují v hodinách českého jazyka, stejně tak je zpravidla vyžadováno mluvit spisovně i v jiných předmětech. Jenomže ihned se zazvoněním zvonku oznamujícího konec vyučování měníme svůj jazykový kód a přejdeme k jinému způsobu vyjadřování – k češtině nespisovné a nám přirozené.

Právě nářečí může být tou nespisovnou češtinou. Jak dobře se Vy v českých nářečích orientujete? Vyzkoušejte si tento kvíz a zjistěte, jak dobře byste se domluvili napříč celou republikou.

0/13

Česká nářečí

Start

1/13

V Čechách o štíhlé dívce řekneme, že je hubená, na Moravě, že je …

• vyschlá
• chudá
• špagetka

Další otázka

2/13

V Čechách si dají k obědu knedlík, na Moravě pak …

• hósku
• hrudku
• šišku

Další otázka

3/13

V Čechách nám leccos může překážet, na Moravě …

• otravnout
• zanášet
• zavazet

Další otázka

4/13

Na Moravě přijdeme někam pozdě, v Čechách …

• na čase
• dýl
• pozdějc

Další otázka

5/13

Na Valašsku borůvkám říkají též …

• čučoredky
• hafery
• modřeny

Další otázka

6/13

Co je to kchél (kél)?

• kapusta
• červená řepa
• vědro

Další otázka

7/13

Na střední Moravě používají místo výrazu švestka častěji výraz …

• kadlátka
• pecky
• modry

Další otázka

8/13

Na Moravě si k snídani dají žemličku, v Čechách …

• housku
• žemli
• šátek

Další otázka

9/13

Na Moravě slouží k přikrývání hrnce při vaření křidla, v Čechách …

• poklička
• dekl
• zákryt

Další otázka

10/13

V severní polovině Čech chodí hospodáři dobytek krmit, na severní Moravě …

• opatřit
• poklízet
• nakrmit

Další otázka

11/13

Na Valašsku se chlapci též říká …

• ogar
• jinoch
• frajer

Další otázka

12/13

Jiný výraz pro vesnici je …

• dědina
• městečko
• osada

Další otázka

13/13

K nabírání polévky slouží na Moravě …

• žufánek
• naběrka
• lžíca

Další otázka

Výsledky

Opakovat kvíz

Český jazyk a jeho vrstvy

Náš rodný jazyk netvoří sourodý celek, což je ostatně přirozené pro všechny živé jazyky. Ty se navíc neustále mění, přičemž mluvený jazyk změnám podléhá snadněji než ten psaný, v tomto směru značně konzervativní. Zamysleli jste se ale někdy nad tím, jakou češtinou vlastně mluvíte? Různou.

Čeština je totiž tvořena několika vrstvami, chcete-li varietami, které používáme v závislosti na konkrétní komunikační situaci. Když se bavíte s kamarády, vybíráte si jiné jazykové prvky, než když odpovídáte na dotazy při zkoušení před tabulí nebo když rozmlouváte se svými rodiči doma. V rámci národního jazyka lze vydělit tzv. jazykové útvary (zjednodušeně sem patří spisovná čeština, hovorová čeština, obecná čeština, nářečí). A poloútvary (slang, profesní mluva, argot). Slyšeli jste už někdy tyto termíny?

Nářečí českého jazyka

Podívejme se blíže na ona nářečí neboli dialekty. Většinou se takto označují tradiční teritoriální nářečí, tj. takový útvar národního jazyka, který je vymezen územně, lokálně. Nářečí českého jazyka rozdělujeme do čtyř základních skupin (viz mapa), a to na základě vývoje staročeských hlásek ý a ú:

1. nářečí česká v užším smyslu (ý se změnilo v ej, ú v ou, např. mlejn, mouka).

2. nářečí středomoravská (ve starých pracích nazývaná jako hanácká; ej přešlo v é, ou v ó, např. mlén, móka).

3. nářečí východomoravská (dříve nazývaná moravskoslovenská; původní hlásky ý, ú tu zůstaly zachovány, např. mlýn, múka).

4. nářečí slezská (dříve lašská; samohlásky zůstaly zachovány, avšak došlo u nich ke ztrátě vokalické délky, např. młyn, muka).

Tradiční nářečí jsou již delší dobu na ústupu

Důvodů je tu více, zmiňme kupříkladu vliv povinné školní výuky kladoucí důraz na spisovné vyjadřování, odliv venkovského obyvatelstva do měst (a tím pádem ztráta vazby na nářeční mluvčí z téže oblasti, též snaha „zatajit“ jazykovou příslušnost k určitému regionu). Dále odlišný způsob života (kdo by dnes dokázal vyjmenovat součásti koňského postroje nebo pluhu?!) atd.

Nářečí však úplně nevymizela. Přesunula se do intimního, rodinného prostředí, ve kterém se dodnes uchovávají některé staré výrazy, původně nářeční. Na Moravě tak dodnes i u mladší generace žijí slova jako dědina, knedla, lozit, ryna, šikovný (ve významu ‚pěkný‘), totéž platí o prvcích z jiných rovin než ze slovní zásoby (např. z hláskosloví lze jmenovat moravskou krátkost u slov jako blato, jama aj.).

Výzkumy

Navíc se některé nářeční jevy staly součástí tzv. interdialektů, tedy nadnářečních útvarů, jako je obecná čeština nebo obecná moravština. Výzkumem nářečí českého jazyka se intenzivně věnují odborníci z dialektologického oddělení Ústavu pro jazyk český AV ČR. Po vydání monumentálního šestisvazkového Českého jazykového atlasu je jejich hlavním úkolem tvorba Slovníku nářečí českého jazyka. Najdete v něm každé slovo, které jste slyšeli třebas od své babičky nebo dědečka a kterému jste nerozuměli. Zkuste do slovníku nahlédnout. Jde vskutku o zajímavé čtení. Věděli byste, které odvětví lingvistiky se zabývá studiem nářečí? Ano, je to dialektologie.

V dnešním kvízu budete vybírat výrazy, které se vztahují k celému našemu území a mluvě, která je zde tradičně praktikována.

Zdroje: 

MAŘÁTKO, J. Encyklopedie českého jazyka.

JIMRAMOVÁ, J. Nářečí na našem území.