Novinky
Komentář: 17. listopad aneb Za tohle jsme klíčema necinkali. A za co tedy ano?
17. listopad 1989 se navždy zapsal do historie dnešní České republiky. Jedná se o státní svátek, který uznáváme jako Den boje za svobodu a demokracii. Tehdy jsme se začali zbavovat komunistického režimu, dnes toho však nemalá část populace lituje. Často můžeme i na sociálních sítích číst, že za tohle jsme klíči necinkali. A za co tedy ano?
Česká republika si připomíná velký den. Začátek pádu komunistického režimu a také sametovou revoluci. Jenže čím dál častěji se objevují názory, že za komunismu vlastně bylo lépe. A že by si to myslel jen zanedbatelný počet obyvatel? Bohužel ne.
„Za tohle jsme klíčema necinkali,“ můžeme číst nejen v komentářích na sociálních sítích, ale také na transparentech během některých demonstracích, které se v tento státní svátek konají.
17. listopad je díky svému historickému kontextu naprosto ideální jako den pro demonstrace či protesty, nicméně se nabízí otázka, za co tedy lidé v roce 1989 protestovali. Skoro se až zdá, že zapomněli na to, co se v minulém režimu dělo.
„Svoboda, Demokracie pro všechny, Nežít ve lži, Nechceme násilí,“ zněla podle serveru Ctidoma.cz některá z hesel, která byla v roce 1989 vidět na protirežimních demonstracích. Jenže mnoho lidí si evidentně neumělo představit, co to bude obnášet.
Máme to, co jsme dříve neměli. Možnosti. Svobodu. Práva. Demokracii. Pravidelné volby. Jenže to znamená také vše schopnost nést zodpovědnost za vlastní volby, za vlastní schopnosti, za vlastní rozhodnutí. A to zřejmě není pro každého.
Aktuálně je společnost rozdělená a podle toho vypadají výsledky snad všech posledních voleb. Jedni volají po svobodě a pravdě, přičemž pravdu přehlížejí a rádi by umlčeli každého, kdo je na druhé straně. Druhá strana si naopak váží toho, co má, i když situace v České republice skutečně není ani zdaleka perfektní. Naopak.
Ta první polovina lidí pak odmítá nést následky za rozhodnutí a kroky ve svém životě. Při pandemii koronaviru odmítala nařízení a doporučení státu, protože stát přece nebude nikomu rozkazovat, co má dělat, ale když se zdražuje, tak se řve o pomoc ze strany státu.
Náš systém není dokonalý. Vůbec ne. Ani vedení státu není dokonalé. Ale vše je to o tom, jak zdravá je společnost. Stejně tak je to o trpělivosti. Naopak je trestána nezodpovědnost, nesamostatnost a nepřizpůsobivost. Ale vše je na nás.
Vesměs se dá říci, že nikdo o našich životech nerozhoduje. Vše máme ve svých rukou. Protesty proti systému nejsou násilně ani nijak potlačovány. Trestá se skutečně jen nenávistné chování, které by mohlo vést k násilí.
Nejsou tu tresty smrti, represe, politické věznění. Rodinný původ neurčuje, zdali budete moci na takovou či jinou školu. Kdo chce, může si zažádat o pomoc. Stát lidem v nouzi pomáhá. Jsou tu neziskové organizace. A opravdu to není o důstojnosti. Není ostuda přiznat si selhání.
A podobná situace rozhodně není důvod, aby se snad vychvaloval minulý režim, který zabíjel, věznil a zakazoval. Ovlivňoval životy vesměs ve všech sférách. Strašil.
Vesměs neexistuje nic, v čem by snad byl komunismus lepší než současný systém. Pokud ano, tak jen pro tehdejší prospěcháře, kteří udělali cokoliv pro svůj prospěch. A takových nebylo málo.
Važme si toho, jaký systém máme. Může být lepší, ale vše je to o vyspělosti společnosti. Nějakou cestu jsme sice od revoluce ušli, ale ne dost dlouho. A nesmíme ji vzdávat a otáčet se směrem zpět. Naopak. Musíme o to usilovněji pracovat na zlepšení.
Zdroj: Ctidoma.cz, Ministerstvo práce a sociálních věcí
Novinky
Brutální vražda Otýlie Vranské je po 90 letech konečně objasněna
Praha. Září roku 1933. Rozřezané tělo prostitutky nalezené v kufrech. Právě začíná vyšetřování krvavého mordu, který vyděsí celé Československo. Pachatel ale zůstává neznámý. Kdo by čekal, že ho spravedlnost objeví až po 90 letech?
Praha. Září roku 1933. Rozřezané tělo prostitutky nalezené v kufrech. Právě začíná vyšetřování krvavého mordu, který vyděsí celé Československo. Pachatel ale zůstává neznámý. Kdo by čekal, že ho spravedlnost objeví až po 90 letech?
Ředitel Muzea Policie ČR Radek Galaš společně se svým týmem rozluštil dlouholetou záhadu jednoho z nejmedializovanějších případů české kriminalistiky. Galaš a jeho tým na 80 procent věří, že znají jméno pachatele, který byl v souvislosti s případem již často zmiňován. I když se jedná o plno nepřímých důkazů, logické zdůvodnění situace hraje ve vrahův neprospěch.
Kdo je vrahem Otýlie Vranské?
Kdo tedy má být vrahem Otýlie Vranské? Rotmistr Josef Pěkný, válečný hrdina z ruských legií a účetní v kasárnách. Vražda byla nejspíš neplánovaná, v afektu se rozhodl zbavit milenky, která by mohla ohrozit jeho existenci vojáka z povolání. Pravděpodobně mu s mordem pomáhala i jeho přítelkyně Antonie Koklesová. Kdo z nich zasadil smrtelnou ránu již údajně zjistit nepůjde.
Jak vražda proběhla?
Rotmistr se s Vranskou znal velmi důvěrně, dlouhodobě si ji platil jako svou sexuální společnici, ona postupně začala doufat v něco víc. Své domácí se svěřila, že se bude pravděpodobně brzy vdávat. To ale ještě nevěděla, že má Pěkný vztah s jinou ženou, Antonií Koklesovou. Milostný trojúhelník postupně vedl k tragické události.
Ve večer vraždy se trojice Vranská, Pěkný a Koklesová šli bavit do restaurace U Kopců. Chvíli po půlnoci společně odcházeli ke Karlovu náměstí, kde se jejich cesty na chvíli rozdělily. Zde svědectví končí. Vranská pravděpodobně nechtěla budit bytnou, a tak se asi vydala za nimi do bytu.
Podle předpokladů se v bytě Pěkného strhla žárlivá scéna a vznikla již zmíněná komplikace, že by mohla žena lehkých mravů ohrozit pověst váženého válečného hrdiny. Tlak situace muže pravděpodobně vyprovokoval k vražednému činu.
Pěkný měl k Vranské přistoupit zezadu a podříznout jí hrdlo kozáckou šavlí s takovou brutalitou, že se hlava téměř oddělila od těla. Poté zasadil ještě další sečné rány do hlavy. Další bodné rány vznikly až poté, co bylo tělo rozčtvrceno a jejich účel není přesně znám.
Velký mediální ohlas značně brzdil vyšetřování. Noviny dostávaly stále nové a nové tipy na možné vrahy nebo doznání. Mediální tlak zároveň bránil vyšetřovatelům, aby se plně zaměřili na rotmistra Pěkného, který měl příležitost, motiv a celkově se chovat podezřele.
Proč byl Pěkný v hledáčku policie?
Hned v den vraždy vypověděl nájemní smlouvu, i když neměl k dispozici žádný nový byt. Nutno zmínit, že měl v bytě měl vanu, což se může zdát jako ideální místo pro už výše zmíněné hororové operace s mrtvým tělem.
Je také třeba podotknout, že v té době byla vana v bytech málo obvyklá a lidé se jen tak svéhlavě a nezodpovědně nestěhovali. Přesto bohužel stále chyběl hmatatelný důkaz, který by rotmistra nebo jeho milenku usvědčil. Vranská se proto spravedlnosti nedočkala.
„Zdánlivě to máme uzavřeno, ale nikdy neříkejte nikdy. To, že říkáme, že jsme s nějakou mírou pravděpodobnosti přesvědčeni o tom, kdo je pachatelem, neznamená, že se nemůžou příští týden, příští měsíc, příští rok objevit úplně nové informace, které nás povedou ještě kousek dál, nebo taky jinam,“ připustil ředitel Muzea Policie ČR Radek Galaš
Zdroj: denik.cz, seznamzpravy.cz, ct24.ceskatelevize.cz
Celebrity
Zemřel Václav Šašek. Připomeňte si život jednoho z nejvýznamnějších českých scenáristů a dramaturgů
Ve věku 89 let opustil tento svět Václav Šašek. Podílel se na filmech Vrchní, prchni, Kulový blesk nebo Vesničko má středisková. Svou stopu zanechal i ve snímcích Helimadoe či Má je pomsta. Pojďme si připomenout, jaký byl život tohoto scenáristy a dramaturga.
Ve věku 89 let opustil tento svět Václav Šašek. Podílel se na filmech Vrchní, prchni, Kulový blesk nebo Vesničko má středisková. Svou stopu zanechal i ve snímcích Helimadoe či Má je pomsta. Pojďme si připomenout, jaký byl život tohoto scenáristy a dramaturga.
Václav Šašek se narodil 14. října 1933 v Hnidousech u Kladna. Po studiu na vysoké škole pracoval krátkou dobu v redakci jednoho pražského deníku, pak se ale vydal jinou cestou a stal se velice oblíbeným ve své branži.
Jeho začátky
Václav Šašek vystudoval literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a po ukončení studia nějakou dobu pracoval ve Večerní Praze. Potom však nastoupil do slavné tvůrčí skupiny Šebor-Bor na Barrandově.
Počátky jeho práce jsou spojené hlavně s československou novou vlnou, což je označení pro československé filmové scenáristy a režiséry, kteří začali tvořit v 60. letech 20. století.
Jeden z nejvyhledávanějších filmových tvůrců
Na jméno Václava Šaška se jen tak nezapomene. Vždyť napsal více než tři desítky scénářů, za ten k filmu Helimadoe dostal v roce 1993 Českého lva. U dalších skoro šedesáti filmů pak spolupracoval jako dramaturg.
Spolupráce s Milošem Formanem
Velice úzce spolupracoval Václav Šašek s Milošem Formanem, podílel se na jeho snímcích Lásky jedné Plavovlásky nebo Hoří, má panenko. Před odchodem Formana do USA byl dramaturgem všech jeho filmů.
Spolupracoval také s dalšími režiséry
Kromě Miloše Formana spolupracoval i s režiséry Ivanem Passerem, Jiřím Menzelem, Jurajem Herzem, Věrou Chytilovou nebo Jaroslavem Papouškem, který je znám hlavně díky rodině Homolkových. Dále jeho odkaz najdeme u filmů Kulový blesk Vrchní, prchni či Na samotě u lesa dvojice Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák.
Porevoluční doba
Po roce 1989 pracoval se synem Zdeňka Svěráka Janem. Vedle Kolji, jediného českého oscarového filmu, se podílel na Vratných Lahvích nebo Tmavomodrém světě.
Z poslední doby je známá také jeho spolupráce s Václavem Marhoulem na filmech Tobruk a Nabarvené ptáče. Jeho posledním velkým tvůrčím počinem pak byl scénář k oceňovanému televiznímu filmu Zločin v Polné z roku 2016.
Zdroj: ČTK, csfd.cz
Filmy a seriály
Žebříčky Netflixu: České fanoušky zaujala nová série dokumentu Nejdrsnější věznice světa, kde se objevují plzeňské Bory
Jako již tradičně je tady rubrika Žebříčky Netflixu, ve které vám přinášíme souhrn toho, co lidé sledují na populární streamingové platformě Netflix. Jaké seriály momentálně vládnou České republice, ale také světu?
Jako již tradičně je tady rubrika Žebříčky Netflixu, ve které vám přinášíme souhrn toho, co lidé sledují na populární streamingové platformě Netflix. Jaké seriály momentálně vládnou České republice, ale také světu?
Září nám pomalu končí a i dnes se podíváme na to, jaké seriály fanoušci populární streamingové platformy Netflix sledovali v uplynulém týdnu. Začneme u České republiky.
První příčka patří opět německému drama thrilleru Milé dítě (Dear Child). Na portálu CSFD má vynikající hodnocení 80 % a i recenze jsou poměrně pozitivní.
Na druhém místě je nová sedmá série dokumentu Nejdrsnější věznice světa (Inside the World’s Toughest Prisons. Důvod je prostý, jeden díl je o plzeňské věznici, což mnohé fanoušky nalákalo.
ONE PIECE se tentokrát propadl na třetí příčku a následuje nová 5. série Virgin River. Žebříček uzavírá španělské krimi drama Tělo v ohni (Burning Body).
„Policista zemře násilnou smrtí a shoří v autě. Podezření padá na další dva kriminalisty – jeho přítelkyni s milencem,“ popsal jej Netflix.
Jak je na tom zahraničí? S poměrně těsným náskokem je na první příčce opět ONE PIECE, který má 10 milionu zhlédnutí a 75,5 zhlédnutých hodin.
Mezi neanglicky mluvícími seriály je nejsledovanější stejně jako minulý týden Milé dítě, které má 15,4 milionu zhlédnutí, což je 74 milionů zhlédnutých hodin.
Zdroj: Netflix, CSFD
-
Zajímavostipřed 5 dny
Podzimní lidové pranostiky: Bude tuhá zima plná sněhu nebo nám snad hrozí i hladomor?
-
Lifestylepřed 1 týdnem
Sendvičovou generaci ohrožuje únava i ztráta psychického zdraví. Jak se bránit vyhoření?
-
Lifestylepřed 2 týdny
Kvíz: Jaké jsou národnostní menšiny v České republice? Otestuje své znalosti
-
Zajímavostipřed 1 týdnem
Největší letecké katastrofy: Mangalore 2010 aneb velký zvrat ve vyšetřování