Rozsocháč jako český vynález, jež dokáže zastavit nápor tanků

Český ježek (rozsocháč) je statická protitanková překážková obrana vyrobená z kovových úhlových nosníků nebo I-nosníků (tj. kusů s průřezem ve tvaru L nebo I). Ježek je velmi účinný v bránění lehkým až středním tankům a vozidlům v průniku obranné linie; svou funkci si zachovává i při svém převrácení, když dojde k výbuchu…

Odolával i dlouhodobému působení pěchotních zbraní. Ve spojení s ostnatým drátem poskytoval i obranu před útočící pěchotou, té však po přiblížení poskytl částečné krytí před palbou obránců. Autorem československého vynálezu je major František Kašík.

František Kašík

Roku 1935 byl již v pozici majora povolán na Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) a pověřen velením 4. podskupina: vnitřního zařízení II.b stavebně-administrativní skupiny. ŘOP bylo pověřeno budováním rozsáhlého opevňovacího systému podél hranice s Nacistickým Německem a některými dalšími sousedními zeměmi. Především prostřednictvím budování sítě betonových bunkrů a dalších vojenských objektů.

Stal se autorem koncepcí několika ženijních opevňovacích systémů, z nichž nejvýznamnější a později nejpoužívanější byl tzv. rozsocháč, statická ocelová protitanková překážka, vzniklá de facto ze zdokonalení koncepce zátarasu typu španělský jezdec. Ten byl užívaný už ve středověku. Rozsocháč se pro svou jednoduchost a zároveň mimořádnou účinnost a bojovou odolnost stal posléze široce rozšířenou koncepcí. Rovněž Kašík navrhl také speciální heslový zámek pro poklopy kabelových komor a další zařízení.

Období před druhou světovou válkou

Název českého ježka odkazuje na jeho původ v Československu. Ježci byli původně použiti na česko-německé hranici, kde představovali masivní, ale nikdy nevyužitý opevňovacím systémem, kdy došlo k připojení Sudet k Německu na základě Mnichovské dohody roku 1938.

První ježci byly postaveni ze železobetonu, tvarem podobným pozdějším kovovým verzím. Betonoví ježci se však během testů ukázaly jako neúčinní, protože mohly být značně poškozeni palbou z kulometů. Jakmile se roztříštily, trosky poskytovaly nepřátelské pěchotě větší krytí než jejich kovové protějšky. Proto byly betonovými ježky vybaveny pouze nejstarší úseky československé obranné linie, postavené v letech 1935–1936, a obvykle pouze ve druhé linii.

Druhá světová válka

Český ježek byl během druhé světové války široce používán Sovětským svazem v protitankové obraně. Byly vyráběni z jakéhokoli pevného kusu kovu a někdy i dřeva, například z železničních pražců. Čeští ježci byly obzvláště účinní v městském boji, kde jeden ježek mohl zablokovat celou ulici. Čeští ježci se tak v Sovětském svazu staly symbolem „obrany za každou cenu“.

Po Mnichovské dohodě a obsazení zbytku Československa všechny existující zabral německý Wehrmacht. Ukořistěné rozsocháče byly použity pro německé opevnění a ve velkém počtu byly vyráběny nové. Němci je použili i k zabezpečení Atlantického valu, například na pláži Omaha.

Během invaze do Normandie Spojenci rozřezali značné množství neporušených i zničených ježků a přivařili je k přední části svých tanků M4 Sherman a M5 Stuart. Tyto tanky, známé jako Rhino, se ukázaly při obraně jako velmi užitečné.

Studená válka

Poválečné testy provedené československou armádou prokázaly nízkou účinnost kovových ježků proti těžkým obrněným vozidlům, jako byly sovětské ISU-152 a T-54 nebo německý Panther. Až 40 % pokusů o průlom bylo úspěšných. Československá armáda proto vyvinula nové protitankové překážky pro pohraniční opevnění zavedená během studené války. Kovový ježek se nicméně stále používal jako rychlá zátarasa proti kolovým vozidlům.

Rusko-ukrajinská válka

Na začátku roku 2022, během ruské invaze na Ukrajinu, byly ježci používáni ve spojení s betonovými bariérami a dalšími technikami k maření ruských sil. Ukrajinské železnice upravily nové koleje na výrobu stovek ježků ve 33 vlastních dílnách a na některých dalších místech. Železnice odhadovala, že má dostatek materiálu pro zhruba 1 800 ježků. Ukrajinská armáda v Oděse, Kyjevě a Lvově také vyráběla ježky k distribuci na strategická místa. V Kyjevě byly ježci z druhé světové války vyvezeni z muzea a použiti na zátarasu.

Technické detaily

Ježek se obvykle neukotvuje, aby se zabránilo pohybu, protože může být účinný i v případě, že ho převalí velká exploze. Jeho účinnost spočívá v jeho rozměrech a také v tom, že vozidlo, které se ho pokusí přejet, pravděpodobně uvízne (a případně se poškodí) tím, že se převalí na spodní lištu a zvedne jeho pásy (nebo kola) ze země.

Průmyslově vyrábění čeští ježci byly vyrobeni ze tří kusů kovového úhelníku (D 140/140/13 mm, délka 1,8 metru, hmotnost 198 kilogramů). Pozdější verze: délka 2,1 metru, hmotnost 240 kilogramů) spojených styčníkovými deskami, nýty a šrouby nebo svařených do charakteristického prostorového tříramenného kříže. Každá lišta tak svírala pravý úhel k ostatním dvěma. Tento vzor tvořil osy osmistěnu. Dvě ramena ježka byla spojena v továrně, zatímco třetí rameno bylo spojeno na místě šrouby M20. Ramena byla vybavena čtvercovými „nožkami“, aby se zabránilo zaboření do země, a také zářezy pro připevnění ostnatého drátu.

Další odkazy

S českým ježkem se můžete setkat ve starých vojenských objektech a muzeích na celém světě. V mnoha případech pod označením jako „český jezečk“, či „český pavouk“. Dále například i ve filmových dokumentech, v televizních zprávách a v neposlední řadě i ve filmech. Nejen na normanských plážích ve filmu „Den D“ nebo „Zachraňte vojína Ryana“ při vylodění spojenců v červnu v roce 1944, ale také v bondovce „Dnes neumírej“ pancéřoví ježci vytvářejí hrozivou kulisu na severokorejském pobřeží atd.

Zdroje: 

www.czech-military.cz

Protitankový rozsocháč – Armádní muzeum Žižkov.