Když vojáci vyrazili za záchranou koní aneb Co představovala “Operace Kovboj” v posledních hodinách 2. světové války?

Španělská jezdecká škola ve Vídni je nejstarší jezdeckou školou na světě a domovem legendárních lipicánských hřebců s tradicí od 16. století. Škola je jediným zařízením na světě, které praktikuje renesanční tradici Haute Ecole, neboli klasickou drezuru, která je od roku 2010 považována za nehmotné kulturní dědictví spadající pod UNESCO. Chybělo však málo, a k ničemu takovému by nedošlo…

Dokonalý kůň

Lipicán je nejstarším chovaným plemenem koní v Evropě, ale během 2. světové války mohl navždy vymizet, nebýt statečnosti a odvahy spojených záchranných akcí amerických a německých sil. Právě když se blížil konec 2. světové války, americký generál George S. Patton schválil tajnou misi s názvem „Operace Kovboj“. Jejím cílem byla záchrana téměř 1200 koní držených německou armádou v československé vesnici Hostouň.

Adolf Hitler chtěl nejen vytvořit čistokrevnou německou lidskou rasu, ale také dokonalého koně pro dokonalou německou armádu. V roce 1942 nacisté ukradli nejlepší chovné jedince v celé Evropě, kteří představovali plnokrevníky, arabské koně, ale nejvíce se zajímali o lipicány.

Tajný úkryt

Tajný úkryt těchto nádherných koní mohl zůstat neodhalen, nebýt zajetí důstojníků Luftwaffe dne 26. dubna 1945. Ti se pokojně vzdali skupině amerických vojáků z 3. armády 2. jízdního pluku, vedené plukovníkem Johnem H. Reedem.

Mezi dokumenty američtí vojáci našli fotografie dvou krásných lipicánských hřebců. Německý důstojník poté odhalil podrobnosti o zajatých koních, o které se staralo 400 spojeneckých válečných zajatců spolu s dezertéry z Rudé armády. Důstojník požádal Američany o pomoc se záchranou koní před ruskými vojáky, kteří se blížili a s největší pravděpodobností by zvířata zabili, aby nakrmili své unavené a hladové vojáky.

Ačkoli byli Američané a Rusové spojenci, dohoda uzavřená se Stalinem na Jaltské konferenci znamenala, že Rusové měli kontrolu všude od východní strany německé hranice. Reed požádal o povolení generála Pattona, který rychle odpověděl vzkazem: “Proveďte operaci a zachraňte je!”

Jízda s nepřítelem

Reed povolal zpravodajského důstojníka, kapitána Thomase Stewarta, z 42. průzkumné eskadry. Stewart, zkušený jezdec, měl doprovázet německého kapitána Rudolfa Lessinga, veterináře, a požádat o propuštění koní a vězňů.

Měl s sebou dopis, psaný v němčině i angličtině, který ho zmocňoval jako vyslance pod Lessingovou ochranou k vyjednávání podmínek. Dvojice odešla pěšky do noci a ušla půl míle, než pokračovala na motorce, kterou Lessing schoval v křoví. Po několika kilometrech dorazili do stodoly patřící českému lesníkovi a vyměnili motorku za dva koně. Když se však blížili k Hostouni, čekaly je mnohem větší překážky.

Vedoucí hřebčína, podplukovník Hubert Rudofský, původně souhlasil s plánem na propuštění koní, ale později si to rozmyslel. Myslel si, že s Rusy se bude lépe vyjednávat než s Američany, a pohrozil, že Lessinga a Stewarta zastřelí jako špiony.

Lessingovi se však podařilo vyjednat podmínky s místním velitelem armády, generálem Schulzem, a zdůraznil, že jejich nejvyšší prioritou je zachránit koně. Schulze Stewartovi zajistil bezpečný průjezd, až se vrátí se svou jednotkou. Stewart informoval Reeda rádiem o událostech a Reed okamžitě uvedl Operaci do akce.

Operace Kovboj

Následujícího dne, 28. dubna, zahájilo svou misi asi 70 mužů z jednotky A 42. průzkumné eskadry. Jak bylo slíbeno, cestou k hřebčínu se nesetkali s žádným odporem. Mezi zachráněnými koňmi se objevili arabští koně, plnokrevní dostihoví koně, klusáci, ruští kozáčtí koně a lipicáni. Lipicáni pocházeli z chovných hřebčínů po celé Evropě, ale i z jugoslávského královského hřebčína a hřebčína Piper v Rakousku, který vychovával koně pro Španělskou jezdeckou školu ve Vídni.

Průběh a závěr

Akce si ovšem vyžádala i americké oběti. V pondělí 30. dubna se průzkumná jednotka 386. pluku 97. pěší divize dostala při průjezdu dnes už zaniklou obcí Rosendorf (Růžová) asi 15 km severozápadně od Hostouně do nepřátelské palby. Kapitán Stewart a jeho radista se skryli v jednom z domů, odkud se radista spojil s jednotkou v Hostouni.

Na pomoc okamžitě vyrazilo několik obrněných vozů s americkými vojáky. V Rosendorfu se rozpoutala několikahodinová přestrelka, do které se zapojili i vojáci 387. pluku 97. pěší divize. Když německá posádka kapitulovala, tak vedle padlých a raněných bylo vzato kolem stovky německých vojáků do zajetí. 

Přes tuto tragickou událost zůstali kavaleristé až do konce války nadále „ošetřovateli“ hostouňských koní. Jejich transport za hranice začal 12. května 1945 po konečné kapitulaci a ukončení všech bojových akcí. Plukovník Reed o všem informoval štáb generála Pattona, který s transportem souhlasil a vydal rozkazy, aby byla pro transport zajištena přednost na silnicích.

Transport směřoval do Schwarzenbergu v Bavorsku, potom ve dvou etapách od 18. do 25. května do Sankt Martin u Neustadtu, odkud bylo 215 koní vráceno zpět do Rakouska, 250 koní převzal vojenský veterinář mjr. Babarin, tažní a plnokrevníci zůstali české správě a část lipicánů se vrátila do slovinské Lipice. Zbytek vyplul z italského Janova do USA.

Šlo tak o jedinečnou, téměř poválečnou akci, kdy se na záchraně koní podíleli, jak americké, tak i německé armádní skupiny vojáků. Proč? Spojovala je společná láska ke koním? Nikdo neví. Ušlechtilý čin však znamenal, že krásu lipicánů můžeme obdivovat dodnes.

Zdroje: www.aic.cz, Smith, N. Patton´s Ghost Riders and more, Marlon, J. They are not only the Lippizans