Pro někoho hrdina, pro někoho terorista. Kdo byl Gavrilo Princip?

Před pár dny tomu bylo již 111 let, kdy Gavrilo Princip – bosensko-srbský student, 28. června 1914 v Sarajevu zavraždil arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este, budoucího následníka rakousko-uherského trůnu, a jeho manželku Sofii (Chotkovou), vévodkyni von Hohenberg. Atentát na arcivévodu a jeho manželku spustil červencovou krizi a sérii událostí, které během jednoho měsíce vedly k vypuknutí první světové války.

Rané aktivity

Princip se narodil roku 1894 v západní Bosně do chudé srbské rodiny. Ve 13 letech byl poslán do Sarajeva, hlavního města Rakouskem okupované Bosny, aby studoval na obchodní škole. Později přestoupil na gymnázium, kde se stal politicky uvědomělým. V roce 1911 se připojil k Mladé Bosně, tajnému místnímu spolku, jehož cílem bylo osvobodit Bosnu od rakouské nadvlády a dosáhnout sjednocení jižních Slovanů.

Poté, co se zúčastnil protirakouských demonstrací v Sarajevu, byl vyloučen ze školy. Vydal se proto do Bělehradu (pěšky), aby pokračoval ve svém dalším vzdělávání. Během První balkánské války (1912 – 1913) Princip cestoval do jižního Srbska, aby se dobrovolně přihlásil k vojenským silám srbské armády bojujícími proti Osmanské říši. Tam jej odmítli, protože ho vojenští představitelé považovali za příliš mladého a ne dostatečně fyzicky zdatného.

Vzestup radikality

V roce 1913, po nečekaném úspěchu Srbů ve válce proti Osmanům, rakouský vojenský guvernér Bosny Oskar Potiorek vyhlásil výjimečný stav, rozpustil parlament, zavedl stanné pravidlo a zakázal všechny srbské veřejné, kulturní a vzdělávací společnosti.

Gavrilo Princip, inspirován vlnou pokusů o atentát na císařské úředníky ze strany slovanských nacionalistů a anarchistů, přesvědčil dva další mladé Bosňany, aby se během své ohlášené návštěvy Sarajeva připojili ke spiknutí. Jeho cílem bylo zavraždit dědice habsburské říše. Černá ruka, srbská tajná společnost s vazbami na srbskou vojenskou rozvědku, poskytla spiklencům zbraně a výcvik, než jim usnadnila návrat do Bosny.

Atentát

Rakouský arcivévoda František Ferdinand a jeho manželka, vévodkyně Sofie Chotková, dorazili do Sarajeva vlakem krátce před 10. hodinou dopoledne 28. června 1914. Jejich vůz byl třetím v pořadí v koloně šesti vozů mířící k sarajevské radnici.

Princip a pět dalších spiklenců se rozmístili podél promenády Appel Quay a každý z nich dostal pokyn zavraždit arcivévodu, jakmile královský vůz dorazí na jejich místo. První spiklenec, Muhamed Mehmedbašić, stál poblíž Rakousko-uherské banky, ale ztratil odvahu a nechal vůz projet bez zásahu. V 10:15, když kolona projížděla kolem centrální policejní stanice, hodil devatenáctiletý student Nedeljko Čabrinović na arcivévodův vůz ruční granát.

Arcivévodův řidič, když uviděl granát, který měl desetisekundové zpoždění, zrychlil a granát explodoval pod čtvrtým vozem. Vážně zranil dva cestující, kteří v tomto voze jeli. Po tomto neúspěšném pokusu se kolona aut řítila pryč a zbývající spiklenci, včetně Principa, nemohli kvůli vysoké rychlosti vozidel jednat.

Poté, co arcivévoda pronesl svůj plánovaný projev na radnici (i přes bezpečnostní varování), se rozhodl navštívit zraněné z Čabrinovićova granátometného útoku v sarajevské nemocnici. Aby se generál Oskar Potiorek vyhnul centru města, nařídil královskému vozu jet přímo po Appel Quay do nemocnice. Potiorek však o této změně neinformoval řidiče, Čecha Leopolda Lojku.

Cestou do nemocnice Lojka podle původního plánu odbočil do boční ulice, kde Gavrilo Princip náhodou postával před budovou lahůdkářstvím. Poté, co na řidiče Potiorek zakřičel, aby zastavil, Lojka tak učinil a začal couvat. V tu chvíli motor zhasl a zablokoval se převodový stupeň. Princip vykročil vpřed, vytáhl poloautomatickou pistoli FN Model 1910 a dvakrát zblízka na pasažéry vystřelil. První kulka zasáhla arcivévodu do krku, zatímco druhá vévodkyni do břicha. Oba krátce poté zemřeli.

Po atentátu

Rakousko-uherské úřady Principa a další atentátníky ihned zatkly a následně soudily.  U soudu Princip prohlásil: „Jsem jugoslávský nacionalista, usilující o sjednocení všech Jugoslávců, a je mi jedno, o jakou formu státu se jedná, ale musí být svobodný od Rakouska.“ Princip byl kvůli svému mladému věku 19. let ušetřen trestu smrti. Úřady jej odsoudily k dvaceti letům vězení. Svůj trest si odpykával ve vězeňské pevnosti Terezín.

Srbská vláda sama atentát neiniciovala, ale rakousko-uherské ministerstvo zahraničí a armáda využily vraždy jako důvod k preventivní válce, která přímo vedla k vypuknutí první světové války.

Princip zemřel 28. dubna 1918 na tuberkulózu, kterou zhoršily špatné vězeňské podmínky, jež mu již způsobily amputaci jedné paže. Jeho odkaz je vnímán jako kontroverzní. Mnoho Srbů ho považuje za hrdinu, který se postavil proti koloniálnímu útlaku a otroctví. Několik srbských univerzit nese jeho jméno, stejně tak je možné setkat se i s řadou památníků na jeho počest. Avšak Bosňané a Chorvati ho často vnímají jako teroristu.

Zdroje: Vojinovic, M. Videti Principa, Gavrilo Princip – Slavic nationalist, Adamec, J. Od Principa k Trumpovi