Původně jako léčebný prostředek aneb Jak šel čas s hořčicí

Hořčice je jedním z nejoblíbenějších a nejvšestrannějších koření na světě. Ať už si připravujete párek v rohlíku, máte chuť na klobásu nebo ji používáte jako přísadu do pomazánek a salátových dresinků, hořčice vždy dodá výraz chuti, která rozzáří každé jídlo. Věděli jste však, že toto klasické ochucovadlo má bohatou historii, která sahá tisíce let zpět?

O původu hořčice

Hořčice pochází z rostliny rodiny Brassica, která také zahrnuje zeleninu, jako je brokolice, růžičková kapusta a zelí. Staří Řekové a Římané byli mezi prvními, kdo zpracovávali hořčičná semínka na jedlé hořčičné koření a omáčky. Rozmělnili štiplavá semínka a smíchali je s vínem, octem, olivovým olejem a dalšími dochucovadly.

Ve 4. století našeho letopočtu přivezli Římané hořčici do Galie (dnešní Francie), kde se zrodila hořčice dijonského stylu. Francouzské kláštery pomáhaly udržovat tradice výroby hořčice naživu během středověku pěstováním rostlin hořčice a mletím semen na dnes již signovanou dijonskou hořčici. Oblast Dijon ve Francii zůstává dodnes významným producentem hořčice.

 Léčebné účinky

Sanskrtské a sumerské texty z roku 3000 př. n. l. zaznamenávají použití hořčice pro přípravu jídel a v kulturních rituálech. Lidé ji pěstovali v mírných klimatických pásmech světa, a je tak považována za jednu z prvních domestikovaných rostlin. Jako příklady prvních zdokumentovaných aplikací lze označit užití hořčičných výluhů Hippokratem k léčbě plicních onemocnění a ke zmírnění zácpy.

V Nepálu byly celé generace kojenců masírovány hořčičným olejem pro ochranu pokožky a stimulaci tepla. Léčitelé ve starověkém Egyptě ji používali jako lék na trávicí obtíže, stejně jako lékaři v Číně až po severní Afriku. Jiné kultury používaly hořčici ke zmírnění artritidy nebo k léčbě kardiovaskulárních onemocnění.

 Hořčice přichází do Nového světa

Francouzští osadníci přivezli hořčici do Severní Ameriky v 16. století. Angličtí kolonisté, kteří se usadili na americkém jihu, pěstovali rovněž hořčičná semínka a kolem 18. století začali vyrábět vlastní styly hořčice. Během následujících dvou století po celých Spojených státech a Kanadě vznikly malé regionální společnosti na výrobu hořčice.

V 18. století se hořčice začala vyrábět ve větším měřítku. První komerční lisovna hořčice byla založena v Dijonu ve Francii v roce 1777. Brzy poté se výroba hořčice rozšířila do dalších částí Evropy a Spojených států.

Dnešní obliba hořčice

Hořčice se průběžně objevuje v řadě odrůd z celého světa. Mezi nejoblíbenější patří dijónská hořčice, anglická hořčice, německá hořčice, pikantní hořčice, sladká hořčice, medová hořčice, hrubozrnná hořčice, kremžská hořčice, plnotučná hořčice (jedny z nejoblíbenějších v České republice) a další. Každý styl má svou vlastní charakteristickou chuť a barvu.

Za nejvíce exkluzivní považují gurmánští odborníci hořčici vyrábějící se z bílého vína Maille Chablis a černých lanýžů. Výroba je opět připisována Francii. Zajímavé je, že příprava tohoto typu hořčice trvá 5 měsíců. Chuť je dřevitá a velice intenzivní. Na světovém kulinářském trhu se prodává od 100 USD za množství 100 mililitrů.

Až si tedy příště dáte párek v rohlíku, nezapomeňte, že hořčice, v jakékoliv podobě, je jedním z nejstarších, nejoblíbenějších a nejznámějších dochucovadel a koření na světě. Dobrou chuť!

www.lloydlibrary.org, www.viralspice.com, www.culinto.cz