Příběh Evy Kováčové posloužil jako předloha pro film Requiem pro panenku. Svůj život nakonec ukončila skokem pod vlak

V roce 1984 došlo k požáru Ústavu sociální péče v Měděnci, který založila Eva Kováčová. Ta byla do ústavu poslána omylem a dodnes se vedou spory o to, co se v osudnou listopadovou noc skutečně stalo a k čemu docházelo za stěnami ústavu. Film Requiem pro panenku představil jednu z mnoha verzí.

Když v roce 1991 natočil režisér Filip Renč psychologický drama thriller Requiem pro panenku s Aňou Geislerovou v hlavní roli, mnoho diváků nemohlo uvěřit tomu, že snímek byl inspirovaný skutečnými událostmi. Děj se točí okolo čtrnáctileté Mariky (Aňa Geislerová), kterou znásilnil vlastní otec. Protože matka zemřela, když byly Marice čtyři roky, má být umístěna do dětského domova. Jenže administrativní chybou se ocitne v ústavu pro mentálně postižená děvčata.

Nelidské zacházení s postiženými dívkami

Přestože se Marika snaží od začátku upozornit na tento omyl, nikdo ji neposlouchá. Vychovatelky se k postiženým dívkám chovají nelidsky a praktikují hrůzné tresty. Protože Marika neví, jak se ze své bezvýchodné situace dostat, rozhodne se ústav podpálit. Během požáru v ústavu mnoho dívek zemře a hasiči, kteří jsou na místo požáru přivoláni, vlastně o celou situaci ani nejeví mnoho zájmu. 

Kdo byla Eva Kováčová?

Ačkoliv samotná Eva Kováčová, která posloužila jako předloha pro roli Mariky, prohlásila, že ve filmu se vyskytuje mnoho nepřesností a se skutečností má pramálo společného, nikdy již nezjistíme, co přesně se v ústavu vlastně dělo. Pojďme se ale podívat na to, co víme.

Úřední omyl přinesl strašlivé následky

Eva Kováčová byla romského původu a v 16 letech skutečně zapálila ústav, v němž pobývala celé čtyři roky. Do ústavu se dostala omylem, protože původně měla být umístěna do dětského domova. Eva Kováčová prožila traumatické dětství, jehož součástí bylo zanedbávání a také zneužívání. 

Zatímco ve filmu Requiem pro panenku byla hlavní hrdinka vykreslena jako hodná dívka, Eva Kováčová byla těžko zvladatelná, temperamentní, agresivní a měla lesbické sklony. Údajně během pobytu v ústavu udržovala poměr s jednou vychovatelkou. Některé dívky v ústavu také šikanovala a několikrát se pokusila o útěk. 

Požár v ústavu založila proto, aby upozornila na nevyhovující podmínky a chtěla tak dosáhnout přemístění dívek do vhodnějšího prostředí. Jak se ale nakonec ukázalo, oheň způsobil ohromnou tragédii, kterou si město Měděnec dodnes nese jako ohromné trauma. Další část filmu, v němž je ústav Měděnci vykreslen jako z filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, totiž byla založena na pravdě. Některé scény byly ve filmu samozřejmě zveličeny, nicméně vychovatelky svěřenkám skutečně dávaly nepřiměřené tresty a chovaly se k nim krutě. 

Požár ústavu si vyžádal 26 obětí

Pojďme se nyní podívat do oné osudné noci, která nastala 1. – 2. listopadu 1984. Ohniskem požáru byla skříň s oblečením. Od ní se následně začal oheň nekontrolovatelně šířit do okolí a na místě nakonec uhynulo 26 dívek. Protože Eva během požáru pomáhala ostatním, nikdo ji za žháře nepovažoval. K činu se ale po pár dnech sama přiznala a byla odsouzena k pěti letům vězení. Protože ale měla ve vězení problémy s chováním a neustále fyzicky napadala dozorce, strávila v něm nakonec celých 9 let. K trestu vězení ale byly odsouzeny také některé vychovatelky, a to za kruté zacházení. 

Z Evy se stal René, který založil další požár

Zajímá vás, co se s Evou Kováčovou stalo po propuštění z vězení? Nějaký čas trávila u jezuitského pátera Františka Lízna, díky kterému začala přeměna z Evy na Reného Líznu. Ani po změně pohlaví ale nebyl život Reného růžový. Trpěl psychickými problémy, několikrát se pokusil o sebevraždu a po odjezdu partnerky Aleny do zahraničí dokonce zapálil byt. Místo do vězení byl ale poslán do psychiatrické léčebny, kde pobýval až do léta roku 2014.

25. července 2014 René z léčebny utekl a bylo po něm vyhlášeno pátrání. To nakonec skončilo tragicky, protože bylo potvrzeno, že René Lízna skočil pod vlak.

Od tragických události v Měděnci letos uplyne 41 let a nikdy se nedozvíme, co se za zdmi ústavu dělo a jak probíhalo hašení požáru na místě. Nicméně tyto události již navždy zůstanou děsivou připomínkou nespravedlivého systému sociální péče.

Zdroje: Wikipedia, CSFD, iDnes,